Ryby, sex, rock'n'roll a jiné drogy: Maschův deníček

19.8.2009 / Averøya, Norsko

19.8.2009 / Averøya, Norsko

Norsko 2009

Středa 19.8.2009 Averøya, den čtvrtý

JE NÁDHERNÉ RÁNO! Obloha bez mráčku a moře klidné jako zrcadlo. Je šest hodin a ostatní ještě spí. Vyrazím po břehu na skalní špici naproti „naší“ skále. Vypadá to tu slibně, dalo by se to tu zkusit na tresky, ale já mám teď s sebou jen proutek se splávečkem a žížalkou. Chytil jsem na něj asi deseticentimetrovou rybku, později si najdu, že je to pyskoun drobnoústý. Má skutečně miniaturní tlamku, z které ale čouhají dlouhé a ostré zoubky. Háček má ale tak hluboko, že se rozhodnu si rybu nechat a zkusit ji jako nástrahu. Předchozí pokus s nastraženými makrelami nevyšel, nejspíš byly příliš velké pro ryby, které se nejčastěji nachází tak blízko břehu.

Při snídani se domlouváme na další pokus na volném moři. A tentokrát to jde. Člun se moc nehoupá, echolot ukazuje velká hejna ryb v hloubce 36 metrů a kousek od majáku. Mírný vítr sice nezvedá velké vlny, ale tlačí loďku proti přílivovému proudu poměrně rychle ven na volné moře, pryč od slibných míst. Dostávám záběr na nastraženého pyskouna. Použil jsem lehký prut a slabou pletenku a tak zdolávání trvá skoro deset minut. Vytažená treska obecná má 73cm a rovná čtyři kila. Krása paráda! Zajíždíme zpátky na hranu s magickým číslem 36 a echolot zase hlásí hejna ryb. Na pilkerové strašáky tahají ostatní jednu makrelu za druhou a nějaké menší polacky. Jde to parádně a nemusíme už ani dělat čůrací přistávací přestávky – naučili jsme se to dělat z člunu do moře :-)

Pyskoun drobnoústý, jsou jich tu v chaluhách spousty. Treska obecná, ulovená na pyskouna couraného nade dnem. Treska obecná, 73cm a 4kg. Pro mořského začátečníka paráda.

V jednu jedeme na oběd a zpracovat úlovky. Po jídle si bereme lehké vláčecí proutky a jedeme do středu ostrova, zkusit sladkovodní jezera. Bohužel to největší, nejkrásnější a nejslibnější je v zakázané zóně ochrany vodního zdroje. Na dalším je rákosí a stulík po celém obvodu a průsek je jen na jednom jediném místě. Zkouším na něm popa a malá štička ho atakuje hned na první nához. Ale minula. Na druhý nához popa trefuje malý potočák. Přejíždíme na třetí jezero a tam se k mým pokusům přidává Honza. Na rotačky vytaháme tři potočáky mezi dvaceti a třiceti čísly. Jsou krásně zbarvení. Pomalu se zatahuje, ale pořád je velmi teplo. Stavíme se v samošce pro chleba a kolču a pak jedeme hledat Bremsneskou jeskyni.

Máme štěstí a celkem rychle se nám ji podařilo najít. Je obrovská a byla obývána už v době kamenné. Cestou k autu sbíráme houby, kterých tu na ostrově není tolik co ve vnitrozemí, ale přesto nacházíme parádní kusy.

Nádherně zbarvení potočáci. Rybáři mají Chyť a pusť, houbaři Utrhni a zahoď :-) Kopec Bremsnes hatten ukrývá na severní straně obrovskou jeskyni.

Kupodivu se nám jeskyni podařilo najít rychle.No, přehlédnout takovouhle díru by dalo práci.Jeskyně je vysoká 18m, dlouhá asi padesát.Norsko je pro houbaře ráj.

Ostrov Averøya je vůbec na svou relativně malou rozlohu plný věcí, které stojí za to vidět. Například skalní rytiny velryb pocházející z doby kamenné, kamenný kruh Haralda Krásnovlasého, jeskyně Bremsnes, vikingské hradiště v Rånes, monument Stille rom, a spousta dalšího. Průvodce, kterého jsme dostali, má v mapě třicet jedna koleček označujících pamětihodnost. Takže když už jsme na tom výletě, tak zajíždíme ještě přes most na ostrůvek Sveggesundet. Tady se nachází zvláštní monument s názvem "Stille rom". Jde o pomník na památku námořníků z lodí Irma a Henry, kteří zde zahynuli 13. února 1944. Pomník slavnostně odhalil král Harald V. v roce 2002. Dlouho bádáme, jak se podařilo kamenné bloky z podloží vyříznout a vztyčit.

Ostrůvek Sveggesundet. Monument Stille rom. Vypadá to jednoduše, ale jak to odřízli?

Po návratu z výletu jsou ostatní mastit karty a já jdu zkusit nachytat další nástražní rybky a provláčet to nad chaluhami. Nevzal jsem si náhradní háčky na plavačku a hned první rybka mi to ostrými zoubky ukusuje. Tak beru vlačák a na gumového pstroužka vytáhnu rychle za sebou dva polacky. První má rovných šedesát a druhý je naší zatím nejdelší rybou – 76cm a 3,6 kg. Mám vysílačku a volám si Honzu na pomoc, abych ryby, pruty a krámy pobral. Pak rychle zhltnu Karlovu makrelu na houbách a jdu kuchat ryby. Přilétají muchničky a je to na zbláznění. Končím až za tmy, ostatní už spí. Po sprše si dám obrovskou zmrzlinu a jdu psát do pelechu deníček.

Zítra nás čeká podle předpovědi poslední den s pěkným počasím, tak ho musíme využít. Dneska jsem měl svůj den, snad to zítra zopakujeme.

Obrovské plovoucí továrny ryby loví a rovnou zpracovávají. Večerní vláčka se vyplatila, polack 76cm. Západ slunce a červánky, vidět je zhruba do jedenácti večer.

« Předchozí den Další den »

Honza si taky každý den klapal do svýho chytrýho tydlifonu deníček. Třeba vás zaujme, jak stejné věci viděly jeho oči. Neupravovanou kopii předkládám:

Byl jsem nesetrne vzbuzen uz v osm rano :). Pry nasnidat, more je klidne pojedeme na more. Pri snidani jsem vyfasoval housku z vecera, pry ostatni uz dve snedli a tahle je moje za odmenu. Mam ale pocit, ze mi ji dali, protoze mam nejzdravejsi zuby. Byla tak tvrda, ze jsem ji musel navlhcit jazykem, abych ji ukosnul :). Jelikoz jsem v mladi miloval tvrdy kurky od chleba, vratil jsem se do detstvi a chutnalo mi :). Divil jsem se, ze s nama na volny more chteji i ti dva poblijoni. To uz jde asi vazne do tuheho a ryba se hleda kde se da. V devet jsme vyrazili na more. Houpalo to fakt jen maloucko. Na hloubku jsme nemohli, protoze tata nemel na prutu vic jak 150 metru. Chytli jsme jen 14 makrelek. Ja odmitam chytat 35cm cudly, to jsem mohl zustat v CR. Zaryte jsem hazel svou 35cm navnadu a nic nedbal reci, ze prej makrely nic nezere ;). Ja vim svy. Michal vytahl na rybicku 70cm Pollacka. Neskutecnej klikar. Ja z lodi stale nevytahl ani supinu, neskutecnej smolar. V jednu jsme byli doma a vyrazili na nakup a na vylet. Delal jsem si z Michala legraci, nas ostrov Averoy ma 3 sladkovodni jezyrka a on vyrazil na pstruhy. Ty prece museji byt bud vychytany, nebo tam nikdy nebyli. Ale prut jsem si do auta vzal, abych nevypadal jako velkej pesimista. Prvni jezirko melo zakazany lov, protoze to byl zdroj pitne vody a hazet spinave navnady do vody neni dovoleno. Druhe jezirko vypadalo lip, zastavili jsme, Michal hodil trpitku a...hup, vystartovala mu po tom stika. Musel jsem se pichnout, jestli nespim. Par dalsich nahozu a vytahnul pstruha (20cm). Safra, co tu ty Norove delaj, ze nemaji vyloveny jezirko!! Dojeli jsme k dalsimu jezirku a to uz doprovazim Michala po boku s prutem. Je prece jasny, ze tu pstruzi jsou. A taky jo, vytahnul jsem behem chvile dva 25 a 30cm a Michal jednoho 25. Pustili jsme vsechny.
Pak jsme jeli do jeskyne. Obrovsky monolit a v nem jeskyne s 80m vysokym vstupem. Zastavili jsme samozrejme na druhe strane a 2km jsme ho obchazeli v blatech, po kamenech a skalkach v teniskach. Nemusim rikat, jak mi v botech cvachtalo. Ale jeskyne uzasna, obrovska. Skoda, ze jsme si nechali doma baterku, na konci byl zebrik a vedlo to nekam dal. Vylezl jsem tam a parkat bleskul fotakem, ale bylo videt dost blbe na to, abych po tme hledal zebrik zpatky. Pak jsem ja a Karel sli druhou stranou nez jsme prisli, zatimco Michal a Vasek se vraceli stejnou cestou, co jsme prisli. Pry obejit monolit druhou stranou je dvakrat delsi. Takze jsme se u auta sesli ve stejny cas, my ale v pohode suchy, po skalach a ceste, zatimco oni zpatky tema blatama mokry :). Posledni zastavka byla u dvou monolitu, vyrezanych ze skaly. Kazdy mel tak 10tun. Umelecke dilo 0, ale kdyz se clovek zamyslel nad pracnosti, musel to obdivovat. Na zpatecni ceste jsme za 15 minut nasbirali prepravku hub a dorazili domu. K veceri se dala delat makrela a pollack, Michal vyrazil trpitkovat vyzbrojen vysilackou a ja s Vaskem a Karlem zasedli ke kartam. Vasek se zeptal, co budeme hrat, at si vyberu, co mi jde. Neskromne jsem opacil, ze je mi to jedno, ze jsem na karty extremne nadanej nacez on kontroval, ze kanastu jsem prohral. Opacil jsem, ze tezko, ze se jede do 5000 a tam nejsme. Par her (detinska radost pri vitezstvi) a uz to bylo tak, ze Karel a Vasek udelaji kanastu a vyhrali. Me chybelo asi 2000. Posledni hrou jsem udelal 2 cisty, jednu spinavou a zavrel 4ma cernejma 3jkama. S pokrovou tvari jsem prijal sve vitezstvi, nehodlal jsem rozebirat proc jsem udelal to a ono a kdo co kde udelal blbe. I vyhravat bez kecu je umeni :). Pak jsem se sel vykoupat, pres pripominky Vaska, ze on se myje jednou tydne. Jen jsem opacil, co na to okoli a on, ze je mu to jedno ;). Karel rikal, ze si jde neco premachnout do umyvadla, jestli taky nemam neco na vyprani. Jak rikam, je to poklad ;). Umytej jsem si chtel vycistit zuby, ale v umyvadle byly Karlovy fusky. Tak snad zitra, Vasek se myje jednou tydne, ja si holt vycistim zuby jednou za dva dny. Dosmolil jsem denik a je zas jedenact. Zitra musim jit spat driv...

« Předchozí den Další den »


Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek