Jeseteři z Roudnice

Jeseter, téměř živoucí fosílie, je dnes rybou pro české rybáře dostupná prakticky pouze prostřednictvím soukromých rybářských revírů. Loni, když jsem se pokoušel během roku ulovit co nejvíce rybích druhů, mne neúspěch při jejich lovu docela mrzel. Několikrát jsem je viděl proplouvat podél břehů, jednoho jsem dokonce měl na prutu, ale na tuhle prazvláštní rybu jsem si ještě nikdy nesáhl.

Po delší době jsem měl k dispozici celý víkendový den, který jsem chtěl strávit na rybách. Dlouho jsem přemýšlel, kam vyrazím. A protože mám Roudnickou roční povolenku a můžu zde celoročně kombinovat jak vláčení, tak další způsoby lovu, nakonec jsem se rozhodl pro ni. Rosničky předpovídaly jasný slunečný den s minimálním větrem, což znamenalo, že bude hrozit zase červená kůže a oloupané uši. Plán tedy byl - ranní a dopolední vláčení, pak zalézt pod keř, políčit na kapra a případně si schrupnout, večer znovu vláčka. Nejsem kaprař a žádného velkého jsem nikdy nechytil, proto jsem se připravil určitě příšerně amatérsky. Uvařil jsem kolínka a kukuřici v medu a skořici, spařil sezam se lňeným semínkem, naďoubal pixlu hnojáků a nařídil budík na čtvrtou hodinu ranní.

Kdo propadl rybařině, asi také někdy zažil to rozechvění a nervozitu, zkrátka nemohl jsem dospat a už ve tři ráno přelezl potichu Kláru a vypadl do tmy.
Rozbřesk u vody je úžasný zážitek. Pískovna se pomalu vyloupla ze tmy, nad vodou se válí pára, ptáci zpívaj jak o medajle. U vody je docela dost stanů a bivaků, kapraři ale prý měli klidnou noc, ryby neberou. Ani mně to na přívlač nejde. Do osmé naprosto nez kontaktu, pak se pár štiček a okounů přijede podívat za nástrahou až ke břehu, ale žádny nedobere. O candátech, v které jsem tajně doufal, si můžu zase nechat jenom zdát. Okolo deváté už je kolem vody trochu víc rušno, kapraři houfně balí a odjíždějí. Paradoxně i ve vodě je víc živo a já mám první záběry a první ryby na prutu. I tahle voda začíná být přeblýskaná a štiky opatrné. Ty šedesátkové berou celkem razantně, dvě o dost větší však ztrácím, když v čisté vodě vidím, jak nástrahu atakují neuvěřitelně opatrně a háčky seklé na špičce tlamy se jim daří během chvilky vytřepat.

Po poledni přestávají štiky reagovat. Vyhřívají se těsně pod hladinou, velká hejna drobotiny jim proplouvají okolo netečných hlav, nástrahy už nesledují ani ze zvědavosti. Sluníčko začalo pořádně smažit a je čas na druhou část plánu. Přesunu se na moje oblíbené místo, připravím krmení a nahážu zhruba kilo sladkých dobrot deset metrů od břehu. Na jeden prut půjde klubko hnojáků, to kdyby okolo projížděl jeseter. Na druhý prut dám na vlas pod háček pár zrnek kukuřice a medem obalené kolínko, to kdyby náhodou dostal chuť kapr. No a třetí prut? Mám feeder a krabičku bílých červů, pobavím se s ploticema a budu tajně doufat v nějakého velkého cejna, kterých tu jsou také velká hejna.

S feederem nemusím na záběr dlouho čekat, během pěti minut začínám tahat jednu bílou rybu za druhou. Pak ale zaseknu trochu razantněji a slaboučký návazec praská. Snad konečně větší cejn? Převazuji návazec a pozoruju druhé dva pruty. Ten s žížalkama se ani nehne. Zato policajt toho s kolínkem poskakuje pořád nahoru a dolu. Asi do toho drbou ty plotice, počkám na jízdu, říkám si. Feeder jde znovu do vody a v tu chvíli mi dochází trpělivost a přisekávám prut s kolínkem. Prut se ohnul, brzda navijáku se rozbzučela, je tam ryba! Co to bude? Na cejna, i velkého, je to příiš silné, kapr takhle netluče hlavou, že by amur? Ryba netáhne na hloubku, ale brousí podél břehu. Prut musím dát mezi kolena a vytáhnout feeder i hnojáky, aby mi to nezamotala. Po dlouhých minutách ryba skočí nad vodu a znovu. Není to ani amur, je to jeseter! Za chvíli už se leskne na podložce. Můj první jesík, nádherná šedá ryba, pár centimetrů schází do metru, hotový žralok kukuřicožrout.

Krásný zážitek. Tak teď už nemusím chytit nic, tohle za to stálo, říkám si a ještě trochu třesoucíma rukama nahazuju znovu postupně všechny tři pruty a dokrmuji místo. Sotva je vše hotovo, zase se zatřepe špička feederu. Přiseknu a znovu prut ohnutý do oblouku. Feeder mám light, osazený jemnou špičkou a návazec je pouhá čtrnáctka. Tohle nemůže dopadnout dobře, něco z toho nevydrží. Souboj přesto netrvá déle než ten první a druhý jeseter, tentokrát černý jak bota, je v podběráku. Má rovných devadesát centimetrů a drobný háček s bílými červy má pevně zachycený v koutku své prapodivné papuly.

Během následující hodiny mám ještě dva záběry na kukuřici s kolínkem. První zásek jde do prázdna, druhý sedí, ale ryba je nesrovnatelně silnější než dvě předchozí. Po několika minutách nevydrží návazec z osmadvacítky, snad načatý z předchozího souboje, a rybu utrhnu. Ryby už zřejmě vyluxovali dno od krmení, které jsem tam naházel a já další nemám. I na feeder jsou záběry stále méně časté. Překvapuje mne, že hnojáček se koupal několik hodin naprosto bez zájmu a naopak že kukuřice a medové těstoviny tolik zachutnaly jeseterům. Odpoledne pokročilo, pařák pomalu ustupuje a občas už se na hladině rozstříkne hejno rybek, jak po nich vyjede štika. Je čas vrátit se k přívlači.

Štiky ale dál ignorují všechny druhy předkládaných nástrah, které postupně lovím z krabičky. Dokud nedojde na popery a hladinové slidery. Letos jsem ještě na hladině nechytal a znovu mne dostává ten adrenalin výbuchu vodní tříště, který doprovází záběry štik na hladinovku. Bohužel jen snad každý pátý atak je přesný, většinou ryby nástrahu minou. A jen pár štik se mi podaří dostat až do ruky, možná by to chtělo příště tvrdší prut, aby záseky lépe seděly.

Roudnice mi zase nabídla úžasný den s nádhernými úlovky. Zase jsem nasekal spoustu chyb, z kterých se příště zkusím poučit. Díky.

(11.5.2010)

Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek

Jeseteři z Roudnice

Rubriky

Moje další weby

Moje oblíbené odkazy:

Reklama