Ryby, sex, rock'n'roll a jiné drogy: Maschův deníček
1.11.2014 / Karlskrona, Švédsko
Autor: Michal Mrskoč, 6.11.2014
Na první listopadový víkend připravili kluci z evropského Jackson Kayak Teamu nultý ročník závodu v lovu štik z kajaku. Gunnar, zastupující švédskou pobočku JK teamu, poskytl pro konání svou rybářskou základnu Strike Pike Sweden na ostrově Sonoren, nedaleko Karlskrony. Na závod se sjelo více než čtyřicet kajakářů a několik dalších členů doprovodu. Nejpočetnější byly skupiny pádlerů ze Švédska, Německa a Čech, ale dorazili i Finové nebo kluci z Rakouska.
Pankáči a drsňáci se ubytovali ve vojenských jurtách postavených ve vikingské vesničce, princezny a šampóni si předem objednali jednu z Gunnarových chat se sprchou a topením :-)
Pravidla pro soutěž byla poměrně jednoduchá - lovit se smělo pouze štiky na umělou nástrahu, muškařením nebo přívlačí (s vyjímkou trolingu). Bodovány byly každý den jednomu kajakáři dvě ryby nad osmdesát centimetrů, bod za cenťák. Bylo tak možné se teoreticky dostat až nad čtyři sta bodů. Praxe ale byla taková, že jen dvěma lidem se podařilo chytit dvě bodované ryby během jednoho dne - a oba měli druhý den bez ryby. A štiku přes metr se podařilo vyndat z vody jen jednu jedinou.
Jaké to celé bylo? Možná atmosféru extrémně se střídajících nálad více přiblíží můj deníček:
Uff, právě jsem dotahal poslední krabice. Mám za sebou čtyřdenní stěhovací maraton, kdy jsem stihl jeden byt vymalovat a dva přestěhovat, kulový blesk je u konce. Pepa už čeká před domem, Jindra musel účast na poslední chvíli zrušit. Posádka dalšího auta je touhle dobou někde na rybách v Holansku a asi už to také směřují na sever. Doufám, že mám všecko a nic jsem v tom stěhovacím zmatku nezapomněl. Zanechávám svoji milovanou uprostřed krabic a nedorekonstruované koupelny a frčíme, musíme stihnout ranní trajekt.
Na seřadiště jsme dorazili před čtvrtou hodinou ranní jako první na forhontě. Po pár hodinách spánku nás budí pokyn k průjezdu odbavovací branou. Rozespale vejráme na pokladní v okýnku, která nám suše sděluje, že jsme s kajaky na střeše překročili výškový limit dvou metrů pro osobní auta a musíme doplatit. Je to marný boj, limit je dva metry a my máme se dvěmi kajaky na střeše necelých dva deset. Výška doplatku nám vyráží dech - těch deset cm navíc nás stojí 92 euro, přičemž za auto s třemi pasažéry a výškou do dvou metrů jsem kupoval v předprodeji lístek za 88 euro. Doplatek je vyšší než původní jízdenka a madam v okně nepřesvědčí ani to, že máme o jednoho člověka méně, než bylo zaplaceno. S trajektovou společností Stena Line jsem doteď jezdil bez problému, ale tímhle právě ztratili zákazníka, přístě jedu s TT-line.
Po úmorném více než šestihodinovém trajektu (který byl mimochodem zaplněn maximálně z deseti procent, asi nejsem sám, co se Stenou už nechce jezdit) následovala ještě tříhodinová jízda do Karlskrony. Pepa po cestě vybílil polici jednoho krámu a přiložil do auta dvanáct kilo brusinkové marmelády. Zastavujeme za mostem na Sonoren a jsme tu první. Všude tma a nikde ani noha. Holandská trojka doráží ani ne deset minut po nás. Gunnar nebere telefon a tak oskvotujeme zastřešenou čekárnu na autobus a pustíme se do vaření a zahánění hladu.
Gunnar se u nás otočil na pětníku, sbalil přivežené pivko a ceny do soutěže, kterými přispěli Kuba a Petr, mávnul rukou směrem do tmy, že tam jsou stany a zmizel. Vojenské jurty, které po pátrání objevíme v napodobenině vikingské vesničky, jsou hardcore. Smrdí plísní a vlhkostí, pohyb v nich je možný jen v předklonu a připravená petrolejka odmítá spolupráci. Jsme rádi, že jsme na místě a že jsme se sešli a tak ani nepokoušíme rozchodit kamna ve stanu a vyhříváme se slivovicí. Sedíme před stanem pod korunou prastarého vikingského dubu, kluci líčí zážitky z Holandska a předchozích návštěv Karlskrony a kocháme se jasnou noční oblohou. Je to tu super.
Je to tu úplně naprd! Je mi brutální kosa, nečiněné ovčí kožešiny, které jsem si vzal místo karimatky, sice uchrání před vlhkostí a zimou od země, ale nejsou nijak měkké a jsem polámanej jak kolečko. Od huby jde kouř. Když se mlha trochu rozplyne a zmrzlé kosti prokrví, začíná romantika, východ slunce nad zálivem. Rýmičku už jsem si přivezl ze stěhovacího pobíhání jen v tričku, ale naštěstí mám zázvor a spoléhám na horký čaj. Voda ze záchodu vedle čekárny je ale megahnusná. Nemůžeme se shodnout, jestli je v ní saponát nebo sůl. Ale tešíme se na ty pověstné švédské megaštiky a tak nepohodlí rychle přecházíme, jen abysme byli co nejdřív na vodě.
To je doba, než člověk nachystá kajak a pruty na vodu. Ranní zima je pryč, slunce smaží a já jsem při přenášení lodí na vodu spocenej až na zadku. Voda vypadá super a Pepa chytil šedesátku přímo z mola a kluci říkají, že pod mostem bývají stovky okounů. To bude paráda!
Úplně na pikaču! Jezdim po zálivu už pátou hodinu a zatím jsem chytil jednoho okouna, jednu štiku velikosti zavíracího nože a dva záběry jsem jen o chlup větším štičkám utrhl od huby, abych je zbytečně nepopíchal. Napádloval jsem odhadem deset kilometrů a propátral obě strany mostu. Pepa jezdil na podobných místech a taky má skoro houbelec.
Tak super! Kluci, kteří chytali asi patnáct kilometrů od nás, nachytali královsky. Štiky nejsou tedy v zálivu, ale na otevřeném pobřeží. Alespoň víme, kde je zítra a hlavně při závodě hledat. Doráží poslední část české výpravy.
Porařilo se roztopit kamna ve stanu a po hodině i vyvětrat všechen podělanej kouř, který přitom vznikl. Ve stanu je vedro na trenky, ale jdeme ven vyrobit měřící korýtka na závod. I když jsme sestavili manufakturu a jede korejtko za korejtkem jak u Forda na pásu, tak toho mám na konci plný zuby a z předklonu u vrtačky mně bolí záda. Naštěstí je tu pivko, slivka a kouř, je to tu paráda :-)
Kosa po ránu je o chlup menší než včera. Na hajzlíku je vyhřejvaná podlaha a přemýšlíme, proč jsme nespali tady. Objevili jsme konečně pitnou vodu a v boudě u mola i varnou konvici. Je tu po večerní korejtkový brigádě pankovej megabordel a smrad z hulení, ale na snídani dobrý. Dneska vyrazíme k otevřenýmu moři prověřit včerejší poznatky o lokaci ryb.
Našli jsme super místo na parkování a přístup k vodě. Prvním hodem jsem vyprovokoval k útoku šedesátku, ale nedobrala. Ještě jí chvilku dráždím střídáním nástrah, ale k pořádnému záběru se nemá, no hlavně že tu jsou!
Konečně jsem našel nástrahu, která funguje - potápivý sedmicentimetrový slider v barvě okouna našlukla už třetí štika až do jícnu. Ta největší má 82cm, vidím to fakt pozitivně!
K čertu! Slider zůstává na dně Baltu jako dar Poseidonovi. Vůbec nechápu, o co jsem ho mohl utrhnout. Druhý slider, který mám, je plovoucí a ryby na něj vůbec nereagují. Pepa mně taky štve, vytáhl z jednoho fleku hned dvě devadesátky. Snad nám to podobně půjde zítra při závodu.
Večírek byl v zásadě decentní, přesto se mi trochu motá šiška. Zítra vstáváme v šest, mě z toho picne :-(
Máme vyfasovaný korejtka a startovní čísla, za sebou shnutí pravidel a legrační seřizování velitelského času. Těším se, jak s tím korejtkem a měřením opravdu větší ryby bude určitě junda :-) Už sedíme v autech, tůrujeme motory a přemýšlíme, kolik lidí po startu vyrazí naším směrem a budeme se s nimi dělit o fleky. Tři dva jedna start!
Rychlý přesun i složení lodí na vodu a už mažeme na včerejší hotspoty. Na místě, kde jsem včera dostal osmdesátku mi něco ukusuje celý ocas od gumy, aniž by zafungoval stinger. Pepa měl včera úspěchy na svoje péřové streamery, tak vyzkouším králičí zonker v přírodní hnědé barvě. Trefa! Tahle nástraha funguje ještě lépe než včerejší slider! Během chvlíle mám na prutu pátou štiku. Bohužel žádná z nich není bodovaná - největší má sedmdesát čísel. Doma bych nad takovou velikostí jásal, tady je to pinďa. Ale uběhla teprve chvilka a už tolik ryb, to pude fakt dobře!
Je to na mrtvici. Ryb jsem na zonkera nachytal hafo, ale všechno čudly. Mám sedmnáct štik (z toho jednu dvakrát!) a dvě mi spadly. Jedna z těch spadlých byla bohužel bodovaná, určitě měla přes devadesát. Musím to už otáčet směrem k autu, ať se vrátíme do časového limitu.
Sakra sakra třikrát sakra! Mrňavá štika zběsile se mlátící o bok kajaku mi právě ukroutila lanko s chytacím zonkerem. Na co budu chytat zítra? Mám ještě jeden stejný, ale ten má háček bez protihrotu, budu asi muset přidat nějaký stinger.
Doprdelefix! Nastražil jsem k poslednímu dnešnímu hodu dvaceticentimetrového úhřového smáka se stingerem a hned po dopadu na hladinu na něj zapřáhl neuvěřitelného mořáka. Pstruh měl hrubě přes osmdesát čísel a skákal jak Pljuščenko. Asi při desátém odpíchnutém rittbergru urval stinger...
Ani Pepa s Borkem na tom nebyli s velikostí ryb lépe a celá naše trojka skončila bez bodované štiky. Stejně tak Kuba. Jen Honza má jednu a Petr dokonce jako jediný závodník dvě! Juchuj!
Je potřeba, abych si pohár smůly vypil do dna - losuje se obrovské množství cen a pouze čtyři lidi nevyhráli nic. Ano, jsem mezi nima, ale už nemám sílu bejt ani nasranej. Všechno je vlhký a smradlavý od potu a kouře debilních kamen a všechno mě bolí. Jsem úplně hotovej a místo kalby to jdu zalomit...
Záda mně berou tak, že už nemůžu spát, jdu to rozhejbat a zahřát na vytápěný hajzlíky. Taky tu můžu navázat stingery na zbývající zonkery. Ještě jsem vyhrabal dva světlé s velkýma žlutýma očima.
Nechali jsme se zlákat klukama a jedeme s nima na hodně vzdálený flek. Včera tu byli nesoutěžící kluci a dali okolo třiceti štik. Petr tu snad potvrdí svoje prvenství a my si chytneme aspoň jednu bodovku. Strávil jsem včera docela dlouhou dobu rozborem společných charakteristik míst, na kterých se chytaly ryby. Vždy to bylo jedno místo o rozměrech zhruba tenisového kurtu a z něj bylo několik ryb, o kus dál pak vůbec nic. Myslím, že jsem přišel na to, co mají ta místa společného a hned tedy mířím hledat nějaké podobné. Fouká ale o dost víc než včera, snad to nebude mít takový vliv.
Funguje to! První nához ryba 55, druhý nához ryba 65. Tak kde je nějaká ta ještě větší?
Je to v pytli. Po ranním nástupu jsem ještě chytil jednu menší rybu, která mi zase u lodi ukroutila zonkera. Přechod na světlejší zonkery je k ničemu. Jsou lehčí a v silném větru nelítají daleko. A vypadá to, že světlejší barva a velké žluté oči ryby odpuzují. Jsem už tři hodiny bez kontaktu, přejíždím ve zběsilym větru od ostrova k ostrovu a hledám ryby.
Kašlu na to. Ryby tu jsou, ale nedobírají. Nikomu. Každý máme pár menších ryb chycených za krajíček, Petrovi spadla metrovka. Do konce závodu ještě zbývá hodina lovu, ale už mně to nebaví. Jsem zkřehlej zimou a vlhkem, bolí mně zadek a ruce od pádlování proti větru. Ryby nežerou, jdu se najíst aspoň já. Závod pro mne končí.
A je tu vyhlášení výsledků. Petrova pozice ze včerejška se jen trochu zatřásla, ale vydržela. Jeden borec dal dnes dvě ryby, ale v součtu menší o pět centimetrů než Petr. Ostatní na tom jsou v podstatě stejně jako my, dnes přesvědčit rybu k záběru bylo velké umění. Takže gratulace Petrovi Škarkovi z českého JK Teamu k vítězství!
Zítra vstáváme kvůli trajektu ve tři a tak hned po prémiéře Joelova filmu o lovu grónského žraloka z kajaku jdu na kutě.
Takže tak nějak probíhal náš výlet a boj o rybu ve Švédsku. Pojedu příští rok znovu? Pokud to bude o maličko méně pank, tak určitě. Bylo to super, ale na některý srandy už jsem prostě starej, abych je musel opakovat :-)
Líbí se vám článek? Nestyďte se kliknout :-) Dík
A nebo rovnou sdílejte: