Sex na rybách

Tak jo, když jsem před rokem tenhle blog zakládal, slíbil jsem, že i na ten sex dojde. Několikrát jsem na tohle téma dostal dotaz a urgenci, takže konečně jste se dočkali, je to tady: Sex na rybách :-)

Od revoluce jsem jezdil na akce Hnutí Brontosaurus. Za nějaký čas jsem je začal i sám spolupořádat a jedny z nejúžasnějších chvil života jsem určitě zažíval na letních táborech, které jsme dělali v Adršpašsko-Teplických skalách. Bylo nám osmnáct dvacet, léto jsme trávili bez těch "starých dospělých", okolo spousta krásných holek, ze kterých jsem měl pocit, že mě jako organizátora tábora žerou, práce na stavbě dřevěných chodníků a schodů v Ádru vypada smysluplně a bylo to něco, na co se tam mohu jet i dnes hrdě podívat. Úžasná doba :-)

Když je člověk mladej, tak asi spát nepotřebuje a tak jsem se dvakrát na táboře po noci, strávené běháním po lese při nějaké vypečené bojovce, vypravil nad ránem ještě na pytláckou pochůzku. Jednou to bylo na Metuji, ve které jsme den před tím z mostku ve vesnici krmili pstruhy čokoládou, podruhé jsem šel na kapra do Adršpašské pískovny. Poprvé jsem chytil kulový, podruhé ostatně taky, ale zato jsem si odnesl nezapomenutelný zážitek...

Jsou to kouzelné chvíle u vody, kdy noc pomalu ustupuje, na východě obloha blonďatí a nad hladinou se převalují chuchvalce mlhy. Nejspíš to nejsou ryby, ale tahle brzkoranní atmosféra, která mně táhne k vodě. Tenkrát ještě pískovna nebyla součástí turistického okruhu, vstup do jejího okolí byl zakázán, stejně jako koupání. Snad proto byla také vyhledávaným místem nudistů, kteří se tu v letních vedrech vyvalovali bez studu a strachu z ochranářů, kterým bylo snad žinantní procházet mezi naháči a vymáhat legitimace. Teď je však ještě velmi brzo na opalování, do ranního chladu se probouzejí teprve první ptáci, od pusy se žene pára a tlustý vaťák mne sice tíží, ale jsem v něm zabalený až po paty a jsem za něj rád.
Našel jsem si místo v rohu pískovny. Zalezl jsem si do sporého rákosí, nahodil udičku s kostičkou chleba kapříkům na mlaskačku, zachumlal se do vaťáku a nehnutě pozoroval, jak vycházející slunce posunuje po písku jen pár metrů vzdálené pláže hranu stínu. Snad jsem i malounko usnul, slunce už prohřívalo celý písečný jazyk, vedoucí do křišťálové vody pískovny, když moji pozornost upoutaly hlasy blížící se po břehu. Ochranáři? Porybnej, hajnej, policajti? vířilo mi hlavou a rychle jsem zvažoval, jestli nezmizet do lesa. Hlasy byly už blízko, rozpoznal jsem polštinu a rozhodl se zůstat nehnutý v rákosí. Na pláž přede mne dorazila čtveřice lídí, jen o pár let starších než já. Dva páry společně rozložily velikánskou deku a začali se svlékat. Sakra, kolik je hodin, že tu jsou první opalovači? Budu muset být nejpozději v půl osmé zpátky v táboře! Mrknu na stařičké primky, ale ještě nebylo ani šest. Po kaprech ani památka, ve vaťáku začíná být vedro, vedle se rozkládají naháči, asi bych měl stejně vypadnout. Bohužel touha prohlédnout si paničky, které se evidentně chystaly odložit úplně vše, byla silnější a tak jsem zůstal schovaný mezi rákosím. Prošvihnul jsem možná nejvhodnější chvíli pro nenucený odchod, ale oči byly jako přišpendlené. Dvě dvojice polských turistů si nejen odložily všechno oblečení, ale hned také vytáhly kameru. Šmírák v zeleném vaťáku v podstatě bez praktických zkušeností se pak stal svědkem něčeho, co znal jen z jednoho ochmataného časopisu kolujícího po internátě. Nudisti se do sebe pustili pěkně natvrdo, kamera přecházela z ruky do ruky, trojice učinkujících se pěkně střídala a já nevěděl, co dělat. Došlo mi, že o mně musí vědět. V zelených maskáčích utopený v rákosí jsem byl možná přehlédnutelný z cestičky, ale z pláže, která byla přes rožek přítoku vzdálená sotva deset metrů, jsem byl určitě velmi dobře vidět. Uživali si to a buhví, jestli možná ještě ne o to více. Mám se zvednout a vyrušit je? Odejít co nejmíň nápadně? Popřát dobrý den? Vzít tu kameru, aby tam mohli být všichni čtyři? Shodit gatě a přidat se k nim? Tohle mi rotuje pod čepicí, na kapry ani nevzdechnu.

Jak dlouho trvalo divadlo, to nevím, snad půl hodiny. Párům došla pára, nebo snad kazeta v kameře, najednou se oblékli a byli pryč. Znovu je v pískovně ticho, jen ptáci zpívají, slunce se dere stále výš a kostička chleba, rozmočená a zapomenutá mnou i kapry, plave po klidné hladině. Dlouhou nehybností zdřevěnělé nohy se jen stěží narovnávají, svlékám si vaťák, pod ním totálně propocené triko. Svléknu se úplně celý a veškerou ztuhlost, nejen tu v nohou, ochladím studenou vodou pískovny. Několik temp, obléct se a pak skalami a roklemi do tábora. Mám tam vůbec tuhle historku vypravovat? Stalo se mi to vůbec, neusnul jsem náhodou a nebyl to všechno jenom divokej sen? ;-)

4.1.2011

Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek

Sex na rybách

Rubriky

Moje další weby

Moje oblíbené odkazy:

Reklama