Jarní štiková přívlač na Roudnici

Zrušení velké rodinné oslavy z důvodů náhlé zdravotní indispozice oslavenkyně (hodně zdraví, babičko!) přineslo neplánovaně celou volnou sobotu. Předpověď počasí sice není nic moc, ale pojedu na ryby! Přívlačový absťák je obrovský a na Vltavské sedmičce bude určitě narváno, tak vyrazím na soukromou vodu - písník Roudnice (www.rybareni-roudnice.cz). Už se z toho stává pomalu tradice, loni jsem tu také zahajoval svoji přívlačovou sezónu...

Počasí je aprílové, občas bezvětří, občas fukejř, sem tam deštík vystřídá slejvák nebo sluníčko. Změny počasí prý mají ale štiky rády... Blíží se doba jejich tření a doba, kdy vyjíždějí do břehů. Teprve před několika dny tu slezl led a od pondělka budou na Roudnici na několik týdnů hájené, takže jsem přijel právě včas. Přestože jsem páteční večer věnoval technické přípravě, zamačkával protihroty, dobrušoval háčky, vázal wolframová lanka, několikrát vybíral sestavu do "útočné" krabicky a především dumal nad tou PRVNÍ nástrahou, která dostane výsadu odstartovat tenhle vláčecí rok, teď přímo na místě znovu váhám. Woblera nebo gumičku? Musí to být něco těžkého, abych mohl házet proti silnému větru. Vzpomínám, jak to bylo loni. Vloni jsem přece začínal přesně na tomhle místě, dával jsem kopyta a pak první sedmdesátku jsem tu vytáhnul na plandavku. No jasně plandavka! Od loňska ta štika určitě vyrostla, tak dám větší plandu. Co větší, tu největší co mám!

Těžká ošoupaná třinácticentimetrová plechová rybka se dvěmi už dávno ne lesklými háčky se matně zaleskne a už letí do vody. Dvakrát vytahuji plandavku obalenou černým otlelým listím. Bude třeba ji táhnout asi o něco rychleji a se zvednutou špičkou, říkám si a hodím potřetí, tentokrát ne na hloubku, ale podél břehu. Několik otočení kličkou a prut ztěžkne. Ójé, zase špatně, i tohle bylo pomalu a chytil jsem nějakou větev nebo co. Naštěstí nevázne a jde přitahovat. Po několika metrech ale větev ožívá a ve špičce cítím pocukání - je to ryba! Uvědomuji si, že jsem nepřisekl a napravuji to. Rybu to vybudilo k silnějšímu odporu. Nicméně jen na pár vteřinek, štika to rychle vzdává, navzdory své délce a tloušťce. Zřejmě je to mazák a spoléhá na to, že stejně bude puštěna. Je parádní, hned první ryba po několika minutách u vody a není to úplný drobek - 84cm. Cvak, rychlá fotka a štika jde zpátky pod hladinu. Už jsem pár štik v životě chytil, ale tenhle adrenalin mne znovu a znovu dostává. Ryba mizí na hloubce a mně se roztřepávají ruce a podlamují kolena. Musím si na chvilku sednout a vychutnat ten okamžik. Jo! Kvůli tomuhle to dělám...

Další záběry přicházejí většinou z hloubky, ale dost štik už je skutečně v mělčinách. Kolem břehu je třeba se pohybovat tiše jako indián. Zběsilé bušení srdce mi přivodil pohled na dvě štiky najeté úplně do břehu. Ležely těsně vedle sebe, jarní milenci. Jedna minimálně o třetinu větší než druhá, a určitě dvojnásobě širší, odhadem hrubě přes metr. Minuty jsem je nehnutě pozoroval a pak jsem se prostě nedokázal donutit jen tak odejít. Pomalými nenápadnými pohyby vyměňuji plechovou nástrahu za malého bílého smáčka (sakra, proč jsem nekoupil větší?!) a toho spouštím do vody kus od nich. Mám v plánu s ním nenápadně dotančit až před ně. Malinkatá gumová rybka otukává dno, zmateně se vyhýbá větvičkám a čurbesu na dně a trhaně se přibližuje ke špičatým tlamám. Srdce, před chvílí zuřivě tlukoucí, se najednou skoro zastavuje, nedýchám, pojď krokodýle, sežer ji! Nakonec vábení podlehla jako první ta menší. Bleskový start, závar a smáček mizí v zubaté mordě. Zasekávám a dosud klidně ležící druhé torpédo se leká a doprovázené obrovskou vlnou mizí v bezpečí hlubiny. Ta zaseklá by ji chtěla následovat, ale pletenka jí to nevoluje. Za chvilku už držím její přes sedmdesát centimetrů dlouhé tělo a znovu se pokouším odhadnout velikost té druhé...

Na jiném místě mne zase školil zkušený rybí profesor. Snadno rozpoznatelný podle výrazné odřeniny na hlavě. Dobře viditelná zranění dávala tušit, že jde o rybu s rukou rybáře už jistě seznámenou. Nejspíš k tomu přišla při boji u ledové dírky, nicméně i v umělých nástrahách se musela dobře vyznat a učila se dál. Určitě více než desetkrát mi tahle štika přijela těsně za nástrahou až k nohám. A nikdy jsem ji nedokázal přimět k záběru. Prohlédla si množství mých nástrah, ale žádná ji nepřesvědčila.

Těch štik bylo nakonec za celý den osm, ta první byla největší. Ještě potěšila pětasedmdesátka, která narozdíl od své větší kolegyně nedala ani metr šňůry zadarmo a bojovala až do konce. Za nástrahou se ještě až do břehu přijel párkrát podívat velký okoun, ale nikdy nedobral. Vzrušující, skoro čtvrthodinový souboj, jsem svedl se zhruba sedmdesáticentimetrovým kaprem, čapnutým za ocas. A znovu se mi potvrdilo, že zřejmě neumím vodit wobblery. Vyzkoušel jsem jich postupně nejmíň desítku, ale bez výsledku. Záběry byly pouze na smáčky a plandavky. A jen na ty zašlé a zmatnělé. Vlastně jeden záběr byl ještě na moji samodomo balzovou štiku. Jedna zubatice přijela ke břehu za ní a přímo u mých nohou pomalu a zkusmo kousla do ocásku, ale než jsem stačil přiseknout, zase to vyplivla a byla pryč.

Množství ryb mi z háčků bez protihrotů při zdolávání spadlo. Na netu se nedávno diskutovalo o tom, že protihroty velkým dravcům nijak nevadí a nezraňují je o moc více než háčky bez nich. To je možná pravda, každopádně háčku bez protihrotů se ryba má šanci zbavit mnohem spíš. O tu největší a nejúspěšnější plandavku jsem nakonec přišel. Po jednom záběru jsem chtěl přiseknout a pink! sedmikilová pletenka praskla. Vteřinu člověk stojí jako opařený - sakra, ryba v čudu. Druhá myšlenka patří nástraze - sakra, plandavka v čudu. Třetí je pak o osudu ryby s trojháky zaseklými v tlamě. Tok myšlenek ale přerušila sama štika. Výjev vnímám jak ve zpomaleném filmu - ryba vyskakuje nad vodu, právě tak jak to štiky umí, v nejvyšším bodě zatřepe hlavou a cosi blýskavého odlétá velkým obloukem stranou. Mohutné cáknutí jako tečka a nad dravcem se zavírá rodný živel. Takže plandavka je tedy definitivně v prčicích, ale jsem rád, že nezůstala v její tlamě. Ryba, určitě z kategorie osmdesátek, by s protihroty zřejmě tolik štěstí neměla.

Postupně se počasí umoudřuje a je krásný jarní podvečer. Ryby bohužel přestávají brát, ale už jsem jich potrápil dost. Byl to úžasný den. Naučil jsem se spoustu nových věcí, prožil několik nezapomenutelných minipříběhů a dobře si zachytal. Kéž by většina rybářských vycházek v právě načaté sozóně končila právě takhle...

(28.3.2010)

Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek

Jarní štiková přívlač na Roudnici

Rubriky

Moje další weby

Moje oblíbené odkazy:

Reklama