Domácí výroba jigových hlav

Kdo netrhá nechytá...říká staré rybářské pravidlo. Neboli ryby se vyskytují hlavně v okolí podvodních překážek, na které pak rybář věší svoje nástrahy jako na vánoční stromeček. A kdo trhá, ten sice možná chytá, ale zcela určitě dost platí za nákup nových a nových nástrah. Jednou z cest, jak zmírnit dopad na peněženku je domácí výroba nástrah.

Na druhou stranu je třeba počítat s tím, že do výroby investujete svůj čas a zvláště první pokusy a hledání správné cesty mohou být zdlouhavé. Takže moje motivace byla spíš z kutilského nadšení a touhy chytat na vlastnoruční výrobky, z takových úlovků je pak radost dvojnásobná.

Co je třeba na výrobu vlastních jigových hlav?

Odlévací forma

Kromě nadšení je to především odlévací forma. Můžete si zkusit sami vyrobit i formu, například ze sádry, ale životnost bude několik odlitých kusů a o přesnosti si budete moci nechat jen zdát. Na internetu jsem viděl několik vlastnoručně vyfrézovaných forem z hliníku nebo podobných materiálů a pokud jste technicky zdatní, můžete se vydat touhle cestou. Dále lze odlévat do forem z lukoprenu, ale nevím, jestli pro jigovky je to pravé ořechové. Pro mne nejjednodušší bylo objednání hotové formy. V Čechách se formy dají najít v několika eshopech. Můžete si vybrat z řady nejobvyklejších tvarů a gramáží jigovek. Cena se prakticky neliší, jsou od jednoho výrobce. Ten je z německa a tak jsme nakonec formy objednali přímo odtud. I s poštovným vyjdou na polovinu než u nás, takže se omlouvám, že jsem nedal vydělat místním, ale více než padesátiprocentní marže je fuj.

Psal jsem, že výrobce je z německa, ale odhaduji, že ve skutečnosti se hliníkové formy produkují někde v Číně. Každopádně můžete zapomenout na německou přesnost. Hlavně v místě pro očko háčku jsou formy provedené tak trochu halabala.

Háčky

Formy jsou optimalizovány háčky typu VMC, které ale prodejce forem nabízí za nehorázné ceny. Navíc nemám rád VMC háčky také pro jejich zbytečnou sílu drátu a mizernou ostrost. Na základě informací domácích výrobců jigovek, kteří si sdílejí své zkušenosti na netu, jsem se rozhodl pro háčky Matzuo, které vynikají tenkým drátem, držením ostří a širším obloučkem. A také nízkou cenou. Pokud si necháte poslat balíček s několika stovkami kusů, dostanete se na zajímavé částky.

Každopádně formu je pro jiné typy háčků než VMC nutné více či méně upravit. Pro háčky Matzuo bylo třeba zmenšit několikanásobně průměr dříku pro nasazení očka háčku. Pokoušel jsem se to udělat mikrofrézkou, ale nakonec jsem na hulváta nabrousil šroubovák a přebytečný materiál z dříků odsekal jako dlátkem.

Olovo, hořák, nádobí a svěrky

Až budete mít formu připravenou, háčky nakoupené, poohlídněte se po olovu. Nejjistější je návštěva sběrných surovin, za flašku rumu nebo pár korun můžete pár kilo olova získat. Já si olovo přivezl z Norska, kde jsem ho nasbíral mezi odřezky při letování lodí v maríně.
K tavení potřebujete samozřejmě zdroj tepla, stačí plynová bomba s hořákem, kamna, cokoli. Pozornost věnujte odlévací nádobě. Hliníková naběračka se dá použít, ale doporučuji si potunit rukojeť, například přišroubováním dřevěného prodloužení. Jinak to pálí jak čert :-)
Že by měla mít odlévací nádoba zobáček na přesné lití, na to přijdete taky sami. Pokud ho vaše stará hliníková naběračka nemá, pomůže pár ran kladivem.
Pokud si nekoupíte formy, jejichž součástí jsou rukojeti (cena několikanásobně vyšší), pak budete potřebovat obě poloviny formy k sobě nějak sevřít. Pomoci můžou kleště sikovky, já použil truhlářské svorky.

Barvení jigových hlav

Obecně nejpopulárnější je barvení jigovek pomocí zapékacích práškových barev. Já ale nejsem příznivec téhle technologie. Barva často zapeče očko háčku a je třeba ho čistit, barva ráda oprýskává a samotná technologie nahřívání hlav a máchání v prášku je podle mne zbytečné crcání. Nehledě na to, že pokud chcete obarvit jen pár desítek kousků a to různobarevně, znamenají práškovky další peníze navíc.

Jednoduché je barvení pomocí lihových fixů. Hlava dostane jakoby metalízovou barvu. Fixy má většina lidí nějaké doma, stojí pár kaček. Nevýhodou je, že barvu budou smývat doteky vaší zpocené ruky. Pokud se nepotíte nebo budete hlavy matlat v prstech minimálně, je to jednoduchá a rychlá metoda.

Podobně rychlé a levné je použití lakových fixů. Ty pot nesmývá a je na výběr větší paleta barev. Nekoupíte je asi v každém papírnictví, ale od čeho jsou tu eshopy, že?

Autolaky ve spreyi jsou další možností. Napícháte jigovky třeba do kartonu a jedním pohybem premáznete sprejem. Schne to delší dobu, ale líbí se mi přechodový efekt jedné nalakované strany a nenalakovaného kově šedého spodku.

Možností je celá řada, takže nakonec jen zmíním laky na nehty. Široká paleta barev, včetně fakt reflexních odstínů, v asijských centrech za pár šupů. Bohužel jejich použití moc doporučit nemohu. I velmi dlouho po zaschnutí většina laků vylučuje rozpouštědla, které reagují s napíchanými gumovými nástrahami. Rozpouští je a leptají.

Lepení očí

Za pár kaček se dají také sehnat tzv. nalepovací 3D oči. Jsou vybaveny samolepící vrstvou a prý se dají dobře lepit. Vyzkoušel jsem různé, ale žádné nedrží. Doporučuji podkápnout vteřiňákem nebo rovnou dvousložkovým epoxidem.

(15.8.2012)

Líbí se vám článek? Nestyďte se kliknout :-) Dík

Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek