Norsko 2009

Pátek 21.8.2009 Averøya, den šestý

Tak a je tu v podstatě poslední den pobytu. Předpověď počasí je hodně špatná - má celý den pršet. V noci sice pršelo, ale obloha teď ráno vypadá, že se rosnička sekla. Z postele se mi moc nechce. Snídáme a protože je stále hezky, tak se chystáme na loď. Ale když jdu během chvilky potřetí na záchod, tak já výpravu vzdávám.

Zatímco ostatní odjíždějí, tak si dávám ještě dvakrát záchůdek, pak půlku čokolády a hrst rozinek. Je mi líp a tak zkusím přejít na protější skálu okolo zálivu po souši. Po cestě narážím na kouzelné místo - do zálivu vtéká potok v místě s téměř parkovou úpravou. Voda je tu průzračná a víc sladká, než slaná. Mohl by tu být pstruh a možná dokonce štika. Vidím asi dvaceticentimetrovéhou okouna a hejna drobných rybek. Ve vodní trávě se mi zdá, že se schovává něco většího, ale nedokážu poznat, co to je, nebo jestli se mi to dokonce nezdá. Vracím se do chaty pro menší prut a menší nástrahy, krabičku žížal a splávky. Jeden prut nahazuji tak, aby pomalu splavával kolem stínu ve vodní trávě a s druhým se bavím chytáním malých polacků, pyskounů a prťavoučkých doršů. Jednoho sedmicentimetrového dorše pak pověsím pod splávek a za chvilku mám cosi, co vypadá jako malý mořský ďas. Až později si najdu, že se ryba jmenuje pulec ostnitý.

Ostatní také zatím rozšířili počet ulovených druhů - Honza chytil při trolování mořskou jehlu. Vrací se na oběd, já raději po ranních problémech oběd odkládám.

Po obědě ostatní znovu jedou na moře, počasí je stále navzdory předpovědi parádní. Honza se nechá vysadit na majákovém ostrůvku a táta s Karlem jezdí po průlivu člunem sem a tam a pokouší se najít echolotem nějaká hejna. Já se přesunu na špici. Během necelé půlhodinky se přižene obrovská bouřka a průtrž mračen. Všichni se sejdeme na chatě úplně mokří. Než se ale převlečeme do suchého, tak je tu zase sluníčko. A obzor, ze kterého fouká silnější vítr, je jako vymetený.

Táta začíná balit, Honza chce odpočívat a tak se jen já s Karlem necháme převézt na naši oblíbenou skálu, kde jsme první den byli tak úspěšní. Je odliv, který je den co den větší a větší. Chaluhy vykukují z vody, která klesla zhruba o metr třicet. První hodinu zkoušíme vláčet naprosto bez úspěchu. Pak Karel chytí dorše a zase dobu nic. Pak se ale kus od břehu začíná vařit voda. Dravci nahnali k hladině hejno sardinek (nebo čeho) a teď je tam masakrují. Rybky vyskakují nad hladinu a divím se, že na ně ze zhora neuútočí ještě vodní ptáci. Vřící koláč má v průměru okolo pěti metrů a pohybuje se po hladině sem tam. Kdyby se nám tak podařilo dohodit až za něj, mohli bychom nástrahy nechat propadnout pod hejno a zkusit chytit některého z těch útočících predátorů. Trvá to skoro půl hodiny, než se hejno dostane blíž ke břehu. Běžím po kluzkých kamenech rychle na skalní špici, abych se dostal co nejblíž. Nahazuji přesně za kruh zvířené vody a hned je tu záběr! Vytahuji mořskou jehlu 73cm. Krásně bojovala a skákala nad hladinu. Hned další nához a je tu půlmetrový polack. Pak se sardinky přesunují dál od břehu. Vracím se ke Karlovi ukázat mu úlovek a pak se na špičku vracíme oba, protože se hejno zase přibližuje. Jsou na hranici, kam dokážeme dohodit a nechtějí se hnout blíž. Navazujeme ty nejtěžší hlavy, jaké máme a zkoušíme tam házet. Taháme je pak hodně rychle kousek pod hladinou a občas se nějaký polack splete. Sluníčko zapadá a citelně se ochlazuje. Voláme si vysílačkou Honzu s lodním taxíkem a můžeme si "vychutnat" další večerní kuchání ve společnosti neodbytných muchniček. Tak se nakonec i poslední den lovu parádně vydařil.

« Předchozí den Další den »

Honza si taky každý den klapal do svýho chytrýho tydlifonu deníček. Třeba vás zaujme, jak stejné věci viděly jeho oči. Neupravovanou kopii předkládám:

Rano, ranicko, sviti slunicko. V devet na ryby. Michal ma prujem (doufam, ze jsem nejedl to, co on nebo,ze mam silnejsi organismus ;), takze zustal doma. My jsme projezdili asi 5km ctverecnich, ale sonar ani nepipnul. Na zpatecni ceste ve 12 jsem zkusil trollovat a chytla se mi jehla (vypada to jako ukor, ale s dlouhatanskym ostrym zobakem), takze kdyz uz nic, tak jsem aspon chytil exota :). Obed byl tak vydatny, ze jsem hodinu lezel v posteli a zkousel jsem dostat jidlo z zaludku do strev. Nakonec se mi to podarilo, ale uz jsem nechtel na lod. Jelikoz mam mnohem vyssi uspesnost v chytani ze brehu, nechal jsem se svezt na ostrov, ze se projdu na spicku a zatrpitkarim si. Michal chytal v jezirku cudly a celkem rozumne ani neobedval. Kluci me vysadili a jeli chytat na more. Cesta na spicku se ukazala jako problem, ani to nevypadalo, ale diky 10m hlubokym a 3m sirokym prurvam jsem sel 300metru asi pul hodiny. Musel jsem davat poroz na cestu, protoze vresoviste obcas zarustala i prurvu a nerad bych tam nekde zahucel. Na spicce bylo takovy vlnobiti, ze jsem to pochvilce vzdal. Nedokazal jsem si predstavit, jak bych pripadny ulovek tahal z vody. Taky jsem ho nechtel zabijet, jeste jsem ani jednou nezabil rybu a nerad bych si kazil reputaci posledni den. Na obloze se objevily nastvany a zamraceny mraky, tak jsem se rozhodl,c ze to radeji vezmu nazpatek, tentokrat ale po hornatym pobrezi. Tolik mrtvych schranek krabu jsem jeste nevidel, ulity, klepeta, vsechno tohle mi doslova chroupalo pod nohama, jako v Indianovi Jonesovy a chramu zkazy. Behem 10ti minut se zatahlo a zacalo poprchavat. Pripravil jsem se na dest, schoval vysilacku a zamaval na zaplatbuchprijizdejici kluky, ze nazpatek pres prurvy nedojdu, ze jsem nasel vhodnejsi misto na pristani hned tam, kde stojim ;). Behem chvilky se rozprselo tak, ze uz bylo jedno, jestli me dovezou nebo preplavu. Jelikoz jsem ale mel sebou fotak a vysilacku, zvolil jsem prvni moznost. Jenom jsem se prevliknul a uz svitilo slunicko. Za obzorem byla tak prekrasna duha, ze jsem v holinkach vybehnul na kopec a vyblejsnul ji. Pak uz jen baleni. Vecer jsem si vsiml, ze kartacek, ktery jsem tyden pouzival je v prihradce s tchanovou ustni vodou. Jelikoz mam uplne novej kartacek, tak je dost mozny, ze jsem pouzival tyden s tchanem jeden kartacek. I kdyz jestli pristupuje k ustni hygiene stejne jako ke sprchovani, tak je velka pravdepodobnost ze jsem ho stejne pouzival sam :). Musim si rano sbalit jako posledni, abych vedel, ktery kartacek je muj :)

« Předchozí den Další den »

Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek

Norsko 2009

Pátek 21.8.2009 Averøya, den šestý

Rubriky

Moje další weby

Moje oblíbené odkazy:

Reklama