Ryby, sex, rock'n'roll a jiné drogy: Maschův deníček
22.8.2009 / Atlanterhavsveien, Norsko
Norsko 2009
Sobota 22.8.2009 Averøya, odjezd
Je tu poslední den v Norsku. Zatímco jsem každý den vstával první, teď lezu z pelechu poslední. Táta je na nohou už od hodně brzy, bojí se, že po sobě nestačíme uklidit binčus, kteří čtyři chlapi na malém prostoru během týdne dokáží vytvořit. V deset hodin má přijet Tor Johansen pro klíče. Ale nebude to tak hrozné. Stavoval se tu bez ohlášení před několika dny a dostali jsme pochvalu. Jednak za pořádek a jednak za přenastavený stůl a židle v jídelně. Změnou se získalo mnohem víc místa a lepší přístup k oknům, ovládání přímotopu i k jednotlivým židlím. Říkal, že od teď bude jídelně říkat český koutek.
Uklízíme, balíme a nakládáme. Vážím a rozděluji do polystyrenových beden rybí filety z mrazáku. Je toho pětatřicet kilo, což se někomu může zdát hodně, někomu zase na Norsko žalostně málo. Já si beru asi pět kilo, kvůli masu jsem nepřijel a i tohle množství po návratu skoro všechno rozdám.
Majitel domku před desátou volá, že je mu líto, že se s námi nerozloučí, ale nezvládne přijet a nechce nás zdržovat. Klíče necháváme na stole a sbohem skálo, sbohem domečku.
Ostrov opustíme jinou cestou, než jsme přijeli. Jednak se nám nechce platit za trajekt a jednak chceme vidět mosty Atlanterhavsveien, prý jednu z nejzajímavějších staveb Norska. Ale nejprve zajedeme do přístavu Bremsnes, podívat se na kamenný kruh Haralda Krásnovlasého. Samotný kamenný kruh je prý starý asi patnáct set let. Ale hlavní legendou, která se k němu váže, je stříhání Haralda. Celou legendu o Haraldovi si můžete přečíst na Wikipedii, v kostce jde o to, že Harald, místní vládce, se rozhodl, že si nebude česat a stříhat vlasy, dokud se nestane králem celého sjednoceného Norska. Už za deset let, v roce 872, si mohl říci, že se podařilo a právě na kameni uprostřed kruhu v Bremsnes byl slavnostně ostříhán a přijal jméno Krásnovlasý.
Mosty Atlanterhavsveien prý patří mezi deset nejfotografovanějších objektů v Norsku. Mně připadají zajímavý, ale zas až takovej úžas to není. Na focení není moc počasí, fičí a poprchává.
Později odpoledne, už hluboko v Norském vnitrozemí, zastavujeme ve vesničce Dombås, která je vstupním centrem do národních parků Dovre, Reinheimen a Dovrefjell-Sunndalsfjella. Také to odtud není daleko do mnohem známějších parků Jotunheim a Rondane. Centrum je plné turistů a obludně kýčovitých trolů. Vidíme tu živého soba a pižmoně, oba v mrňavé ohrádce s chlívkem, jako kozy. A když už jsme u těch zvířat, tak až o další stovku kilometrů dál uvidíme u silnice dva divoké losy a na kruháku uprostřed městečka dáme přednost lišce.
Těsně před švédskými hranicemi ještě chceme jít na houby. Je nádherný počasí a tak zastavujeme na odpočívadle a hurá do lesa. Za půl hodinky už toho máme hromadu. Bohužel je mi vedro a tak si odkládám flísku, abych ji pak, trouba, na lavičce zapomněl. Teď už se na ní můžu koukat jedině na fotce. Doufám, že tak nezůstala opuštěná a slouží nějkýmu Norníkovi nebo Norkyni.
Neděle 23.8.2009 Cesta domů
Abychom stihli první ranní trajekt z Trelleborgu, jedeme skoro celou noc a střídáme se s Honzou u volantu. Po neskutečně kratičkém spánku dorážíme na seřadiště trajektů opět právě včas. Čeká nás čtyřhodinový odpočinek od stísněných prostor auta a tak toho s Honzíkem využíváme a snažíme se spát. Bohužel já moc nezabírám, hrozně mně vytáčí dvě halasné tlupy. První jsou polští gastarbaitři, druhou představuje grupa bodrých přiožralých moravských rybářů.
Tím vlastně deníček výletu končí, cesta po německých a českých dálnicích proběhla bez příhod, okolo deváté večer už jsem lezl do vany. Pokud jste pečlivě dočetli až sem, tak gratuluju a děkuju za pozornost. Pokud vás zajíma pár tipů a rad na cestu do Norska, pokračujte dál.
« Předchozí den Pár rad na cesty »Honza si taky každý den klapal do svýho chytrýho tydlifonu deníček. Třeba vás zaujme, jak stejné věci viděly jeho oči. Neupravovanou kopii předkládám:
Vstavalo se v sedm do deste, dobalilo se, umylo a v devet za slunicka se vyrazilo. Jak to dopadlo s rybama? Celkem jsme chytli 31,5 kilo ryb. Houby nasbirame na ceste nazpatek. Ale meli jsme na Norsko uzasne teple a slunecne pocasi. Takze kdybych to schrnul, chytat ryby v Norsku je mnohem mensi rarita nez chytit tu takove pocasi. Nakonec jsme asi klikari. Hlavne ja, nerybar ;).
Rubriky
- Na rybách a o rybách
- Recenze
- Rybolov v Norsku
- Jak vyrobit třeba...
- Fotky ryb
- Ostatní témata
- Diskuze a kontakt
Moje další weby
- Maschova sbírka Rapala Shad Rap
- Maschův šermířský komix
- Entropie - tvorba www
- Můj profil na Facebooku
- Můj videokanál na YouTube
- Můj profil na Google +