Norsko 2010

Středa 25.8.2010 Chytání pod mostem

Dneska plánuje Klárka s Aničkou výstup na nejvyšší bod ostrova Averoy - kopec Meeknoken (751 m.n.m.) a přechod po hřebeni na Gulltannu. Vezu je na výchozí bod do vesničky Meek na druhé straně ostrova. Trochu nemužeme najít začátek cesty na vršek. Ptáme u školy jedné učitelky. Jakž takž nás navádí, ale přitom celkem oprávněně pochybuje o kvalitě naší mapy a o tom, že podle ní holky trefí. Ty se ale ničeho nelekají a vydávají se na cestu.

Já jedu najprve na malé pstruží jezero u Meeku a po pár rybkách odjíždím na legendární fiskpoint na mostech Atlanterhavsveien. Od loňska tu přibyly po stranách silnice lávky pro rybáře. Je parádní počasí a tak není divu, že most je obsypán rybáři.Hlavně němci a holanďani. Spouští pilkery s peříčky do silného proudu rovnou z mostu. Občas někdo vytáhne patnácticentimetrové rybky, ale jinak nic moc. Pak ale jeden postarší pár zapřáhne sedmdesátku dorše. Přímo na most ho na šňůře pochopitelně vytáhnout nemůžou. Přelézají a motají se přes ostatní chytající na kraj mostu. Vybrali si ale špatný směr, tenhle konec mostu je postaven na skále, která je strmá a vysoká. Ostatní je zpátky přes své pruty znovu přelézat nepustí a tak smýkají dorše zoufale po skále. Tak tohohle se zůčastňovat nehodlám.

Scházím na ostrov mezi mosty s tím, že budu chytat ze skal kus pod mostem. Rybaříci na mostě se mi pošklebují a mávají na mne, že tady se chytá z mostních lávek, ale hned jim tuhne úsměv. Hned první nához a mám polaka těsně pod sedmdesát. Pak ale bohužel další tři náhozy znamenají tři vázky a tři trhání. Znovu se začínají lidi na mostě smát mému pokusování na skále pod mostem. Pak ale zase boduji. Spoustu malých ryb pouštím. Za necelou hodinku mám tři sedmdesátky. Pálí slunko a tak to balím. Lituju včera utopeného foťáku, konečně alespoň trochu větší ryby a já je nemám čím vyblejsknout.

Přesunuji se k jezeru pod Gulltannou, naproti holkám, které asi budou z přechodu pěkně ušlapané. Čekání si krátím pstruhařením v jezeře, ale moc mi to nejde. Po víc než hodině přichází esemeska od Klárky - netrefili přechod na Gulltannu a jsou dole v Hansetu. Balím, jedu pro ně a vracíme se na základnu. Karel hlásí nové druhy do seznamu úlovků - štítníka a okouníka.

Po jídle a obvyklém pruda kuchání kvanta makrel, které zase přivezli chlapi, jede na moře i Klárka a já jdu na molo s tátou. A je to jako včera - táta tahá jednu rybu za druhou a já jen paběrkuji.

« Předchozí den Další den »

Klárka si také psala deníček. Jak tenhle den viděla ona:

Ráno jsem byla zase běhat. Jako Forrest Gump až na konec pevniny. Tedy ostrova Honningsoya, na molo kde jsem včera chytla největší rybu.
S Aničkou jsme se rozhodly, že tentokrát pokoříme Meeknokem, 791 m nad mořem, nejvyšší vrchol ostrova Averoya. Podle mapy jsme se vydali (i s Michalem) do vesnice Meek, kde mělo být prakoviště a cesta směr Meeknoken. Jenže parkoviště nikde a tak jsem se zeptala v jedné škole paní učitelky, co byla s dětmi venku. Její první věta byla "You have a really bad map, you can´t find Meeknoken." a řekla mi, kam máme jet, kde začíná cesta. No cesta tam nezačínala, i když po pár metrech jsme jakousi pěšinku našly. To už jsme šly s Aničkou samy, Michal odjel někam na ryby, překvapivě :-)

Ze začátku cesta vedle dobře, přes vřesoviště a pak lesem, jenže pak jsme vylezly na plošinu pod horou a najednou cesta nikde a tak jsme asi hodinu chodily nejdřív nalevo, pak napravo, pak zpátky do výchozího bodu, pak zase napravo. No ale pak jsme se vydaly napravo, rovnou k cíli cestou necestou a horu jsme zdolaly a ze shora samozřejmě bylo vidět spousta cest nahoru (i dolu). U vrcholové knihy jsme potkaly Norku, která měla den volna a tak se šla "projít". Zeptaly jsme se, jestli ví, kudy vede cesta na sousední Gulltannu. Bohužel to nevěděla a tak jsme mrkly na mapu a řekly si, kudy se vydáme. Ještě zápis do vrcholové knihy, pár fotek a hurá dolů. Cesta sice na Gulltannu nevedla, ale za to jsme došly dolů, do místa, kde jsme si nebyly jisté, ale naštěstí tam byl COOP a SHELLka. Tak jsme se v COOPu zeptaly pana prodavače. Ten nám do naší "bad map" zakreslil přesně kde jsme a kolik km je do nejbližšího města. Dle instrukce jsme poslaly sms Michalovi a vydaly jsme se po silnici směr chata. Asi po 1 km nám naproti přijel Michal a hurá domů.
Večer jsem jela s Aničkou, Karlem a Lubošem lodí na moře, ale chytila jsem jen 2 makrely, takže nic moc :-( Anička měla větší úspěch. Bylo to super, skvělý počasí a parádní vlny :-)

« Předchozí den Další den »

Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek

Norsko 2010

Středa 25.8.2010 Chytání pod mostem

Rubriky

Moje další weby

Moje oblíbené odkazy:

Reklama