Norsko 2010

Výlet na Gulltannu, 594 m nad mořem. Vyrazili jsme po 9. hodině i s Michalem, který se rozhodl chytat na jezeře pod Gulltannou. Na cestu jsme se vydali z parkoviště, kde jsme nechali auto.

Po nějaké době se od nás Michal odpojil a cca po 3,3 km jsme s Aničkou odbočily na lesní cestu, která měla vést až na vrchol. Cestou jsme potkávaly jednotlivce, jak doslova běží nahoru (jeden běžel i dolů). Míjel nás pán v teplákách a tričku s obrovskou dogou a když jsme pak šly dolů, potkaly jsme zrzavou Norku a musely jsme se jí zeptat, jestli nemají nějakou soutěž, něco jako "běh na Gulltannu". Prý ne, takhle si na kopec vyběhnou místní celkem často. Něco jako když mi chodíme na procházku do parku. To také dokládá vrcholová kniha, kde se každý "běžec" zapisuje nejenom jméno ale i počet výstupů-výběhů na vrchol. Ale taky se pochlubila, že soutěž "Běh na Guilltanu" opravdu pořádají a koná se hned tuhle neděli. To my ale už v Norsku nebudeme...

Na vrcholu pěkně foukalo, ale za ten výhled to stálo :-) samozřejmě jsme se též zapsaly do vrcholové knihy. Protože se počasí začalo trošku kazit, vrátily jsme se dolů stejnou cestou. Došly jsme zpátky k autu, daly si svačinku a čekaly na Myšáka.

Na cestě z Guilltany jsem se rozhodla, že taky zkusím to rybaření. Myslím, že to Myšáka dost překvapilo, ale měla jsem pocit, že je rád. Šli jsme na špičku vedlejšího ostrova (jako první den). Myšák mi ukázal, jak se zachází s prutem, jak se nahazuje atd. Bála jsem se, že nebudu dost trpělivá, ale nakonec jsme chytali s Michalem 4 hodiny (místo jsme několikrát změnili) a úlovky byly fakt pěkné :-) Chytla jsem asi 4 tresky polak, z toho hned tu první Michal bohužel ztratil při gafování (chytám odborné termíny :-) prostě když chtěl rybu vylovit z vody). Jeden z polaků měl 63 cm, necelá 3 kila, což je zatím největší ryba výpravy!!! :-)
Anička si navečer vyjela s LUbošem a Karlem na moře a nachytala mraky makrel :-)