Jackson Kayak Fishing Open 2015 Karlskrona

Autor: Michal Mrskoč, 5.7.2016

Už jsem hodně dlouho nenapsal žádný článek. A to tu jeden mám skoro dokončený už více než půl roku. Nejprve jsem ho nedokončil díky tomu, že mě složila plicní embolie a nádherný podzim jsem strávil v nemocnici. Kluci brázdili pozvolna chladnoucí přehrady na kajacích, posílali skvělé fotky skvělých úlovků a já neměl na kajak a rybaření ani pomyšlení. A pak se stala ta hrozná věc a náš kajakářský svět se otřásl. Můj kamarád a kajakářský guru Honza Zoid Liska odjel do Alp na zimní lyžování a už se nikdy nevrátil. Najednou přestalo dávat smysl cokoli psát.

Snad se do toho zase postupně dostanu. Tady je článek, jehož větší část jsem připravil po návratu z listopadové Karlskrony...

Jackson Kayak Fishing Open 2015 Karlskrona

Už podruhé jsme na přelomu října a listopadu odjeli s českým Jackson Kayak teamem do švédské Karlskrony, kde Gunnar se Zoidem uspořádali druhý ročník evropského kayakfishingového setkání, spojeného se soutěží v lovu velkých štik.

Po loňském dost pankovém pojetí ve vojenském stanu, jsme raději s Gunnarem domluvili chatku. Opět jsme vyrazili s několikadenním předstihem, abychom si před závodem jen tak napohodu zachytali a zároveň zjistili, na co ty zubatky nejlépe půjdou tentokrát.

Ve středu večer jsme dorazili do Gunnarova kempu Brofästet Senoren. Cesta proběhla bez komplikací a pár účastníků bylo už na místě. Stejně jako loni, přijíždím nějak nakřapanej, ale Kája mi lije do čaje bohatýrskou dávku Jamesonu, kterou zapiju nejednou slivovicí. Díky těmto lékům jsem ráno dostatečně ready, abych mohl jet s ostatními na dvoudenní výpravu po Zoidem oblíbených ostrůvcích u Torhamnu.

Český tým přibírá ještě německé kolegy Petera a Christiana a po sáhodlouhém přebalování vyrážíme z Torhamnu na několikakilometrovou pádlovačku na aktuálně návětrnou stranu Karlskronského archipelu. Pás malých ostrovů a ostrůvků je z jihovýchodní strany otevřený moři a vítr bude dva dny z této strany přinášet kořist štikám, schovaným mezi kameny u jejich břehů.

Počasí je přímo skvělé - tmavé nízké mraky nepříliš rychle proplouvají nad hlavou a přitom neprší. Ani zima, ani teplo. Vítr tak akorát, aby čeřil hladinu, žádné velké vlny. Podle mne to nejideálnější počasí na Karlskronské štiky. A ty na sebe nenechají dlouho čekat. Já zatím tahám jen malé, ale na jediném fleku jich je vždy namačkáno několik a nejsou vůbec vybíravé, útočí na všechno, co jim předhodím.

Šest štik z jednoho místa během pár minut

Klukům se daří, nejvíc asi Kájovi, který si sahá na několik opravdu obrovských kusů, včetně metrovky. Kuba mu zdatně sekunduje. Jestli se jim bude v závodě dařit tak jak dnes, budou rozhodně sahat po vítězství. Zajímavé jsou i jejich dost netradiční nástrahy, které na ty velikány platí. Projděte si fotky v odkazech, budete-li prohlížet pozorně, možná si jich všimnete ;-)

Já si taky nemůžu stěžovat, do večera dostanu dvanáct ryb, z nich největší má rovných devadesát.

Poslední dvě štiky chycené ten den mají smůlu a doprovodí nás na souš. Jeden z ostrovů mají kluci vyhlédnutý už z loňska. Popisují ho v tajemných barvách a neřeknou mu jinak než Blair Witch. Pomalu se smráká, když vykládáme krámy z lodí a rozděláváme oheň na parádním plácku mezi obrovskými kameny. Kolem nás je hustá hradba z kleče a v ní jen klikaté ovčí stezky. Místo má úžasnou atmosféru, ale my ji celý dlouhý večer rušíme nepřetržitým smíchem, proudem historek a utahování si jeden z druhého. Chudáci Peter s Christianem jsou tak trochu mimo, ale slibují, že se do příště naučí česky, aby jim už nic z té srandy neuteklo.

Jedno české slovo neslovo se učí hned a tím je "štikopeč", neboli klacek k napíchnutí a opékání štiky. Řeknu vám, štika pečená nad ohněm na másle v česnekovo slané krustě, to je gastronomie, která nemá na takových výpravách konkurenci!

Usínáme až pozdě v noci, na pankáče jen tak poházení po skalkách okolo ohně a příroda je k nám milostivá. Z těžkých mraků nepadne po celou noc ani kapka a teplý větřík nedovolil vzniknout ani ranní rose.

Na první pohled se počasí od včerejška moc nezměnilo, ale vítr se přeci jen stočil víc na jih. To má vliv na ryby, které se během noci přesunuly na jižní okraj souostroví. Zde na východě jich zbylo už jen pár a lov není nijak bohatý. Po obědě balíme a vracíme se do Gunarova kempu užít si uvítací párty soutěže.

Sjelo se tu víc než šedesát kajakorybářů z deseti zemí Evropy. Pomáháme Zoidovi pro každého závodníka připravit měřící korýtko - metr a čtvrt dlouhý kus okapu s vlepenou stupnicí. Fotit v tomhle zařízení ryby bude fakt legrace. Pravidla soutěže jsou jednoduchá - každý může do soutěže přihlásit tři ulovené a na korýtku vyfocené štiky větší než 65cm. Centimetry se sečtou a vítěz bere první cenu. Ještě je potřeba dodržet čas návratu, jinak se za zpoždění body strhávají.

Pro první den závodu jsme se rozdělili na menší skupiny a rozhodli se jet každá parta někam jinam. Počasí se úplně změnilo. Padlo obrovské množství rosy a silná mlha se v bezvětří jen pomalu protrhává, až ji nakonec vypudí jasné sluníčko. Ryby se nám povedlo najít, ale jsou totálně apatické a odmítají jakoukoli nástrahu. S Petrem, který obhajuje loňské vítězství, a Pécou, který je tu prvně, se dlouho trápíme. Vůbec nechápu, proč mi tak dlouho trvalo nasadit nástrahu, která mi tu loni tak dobře fungovala. Když to udělám, konečně zjišťujeme, co na ně dnes bude fungovat. Tou fintou je extra extra pomalé vedení nástrah. Mně to umožňují moje vlastnoručně vyráběné nezatížené králičí zonkery, Petr se rozchytá s podobně vedenými smáčky. Jen Péca si vyžírá smolaře výpravy a jediná bodovatelná ryba mu vyskakuje z korýtka při focení. Já mám nakonec tři bodované ryby: 72, 76 a 88, to je celkem 236 bodů a první místo v sobotní části!

Je vidět, jak důležité je, že se tu český tým vyzná a navzájem se dělíme o informace. Kuba s Kájou jsou v první desítce a Petr s Honzou mají také po jedné bodované rybě. Přitom více než třicet dalších závodníků nemá ani bod. Nikomu to ale nebere na náladě. Soutěž je v Karlskroně tak trochu vedlejší. Hlavní je setkání a večerní párty! Gunnar promítá díl Jim Sammons Kayak Fishing Show natáčený u něj na jaře, kde vystupují i Zoid s Kubou, a ti ještě ukazují videa a fotky z kajakářské výpravy za norskými halibuty.

Někteří to táhnou skoro až do rána a tak je v osm startovní blok docela prořídlý. My si ještě chceme vylepšit včerejší skóre a tak chvilku po startu už dáváme lodě na vodu a pádlujeme proti nepříjemným vlnám, které dnes zdobí moře. Slunce občas probleskne mraky a to taky rybám vadí. Hned z kraje nasazuji stejnou taktiku, co včera. Víceméně funguje, ale ryby jsou tu jen malé. Neztrácím čas na místech, kde chytnu menší rybu a snažím se o rychlý přesun na jiný flek. Vím, že kde je malá štika, velkou nechytnu. Zkouším znovu a změnu taktiky a ke slovu se dostávají i jerky a ostře vedené nástrahy, ale není to nijak lepší. Škoda, nakonec se mi výměnou za hromadu nákroužených kilometrů nepodařilo přidat do svého součtu ani bod. Petr má také smůlu a ztrácí pár minut před koncem v chaluhách metrovku, ale něco přeci jen chytil a bodově si polepšil.

Dnešek byl úspěšný hlavně pro favority závodu, švédsko-finskou partu okolo místního znalce Roye "Jerkolisten" Ridbäcka. Vybral pro sebe a své kamarády úplně odlišné místo než my - úplně v závětří. A nachytali tam řadu obrovských ryb, které je dostaly až na první dvě místa. Já jsem se bohužel propadl až na šestou pozici. Nicméně češi si celkově vedli velmi dobře. Kuba se prochytal na čtvrté místo, o bod za mnou byl Borek, který utrhl rybu, kterou by pravděpodobně celý závod vyhrál. A Peťa, Kája a Zoid skončili v první dvacítce. Černého Petra si vytáhl jen Péca a byl bez bodované ryby.

Z Karlskrony ale nikdo neodjíždí bez ceny. Zejména firmou RAM Mount bohatě dotovaná akce znamená, že si každý účastník z tomboly odnesl několik cen a to včetně skutečně hodnotných.

Hlavně v nás ale zůstává velká hromada vzpomínek. Nejen z výletu na Blair Witch, nebo pankového mezinárodního osídlení jedné čtyřmístné chaty asi osmi rybářskými bordeláři. Už nikdy nezapomenu na bleskovou evakuaci chaty, když Kájovi v ruce začala syčet propanbutanovka. Překotnou evakuační akci s bombou flegmaticky sleduje obrovská postava s rukama v kapsách a cigárem v koutku, a pak se nezaměnitelným hlubokým hlasem se smíchem ptá: "Co tady děláte, debilové?". Od Karlskrony jsme se už bohužel nepotkali a tak to bylo vlastně moje poslední setkání s Honzou, takhle si ho budu pamatovat...

Odkazy

Líbí se vám článek? Nestyďte se kliknout :-) Dík

A nebo rovnou sdílejte:

Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek

Jackson Kayak Fishing Open 2015 Karlskrona