Na rybářském kajaku kaňonem řeky Zrmanji

Autor: Michal Mrskoč, 8.3.2014

Plánujete-li dovolenou do středního Chorvatska, někam do oblasti Zadaru či ostrovu Pag, budete to mít poměrně blízko k nádherné řece Zrmanja. Nemusíte být ani vodáci ani rybáři a přesto si ji můžete vychutnat a zpestřit si své plážové válendo. Vzpomínáte na vinetouovské filmy? Na závody na tomahawkem rozsekaných kánojích? Putujte po stopách Apačů v místech, kde se před více než čtyřiceti lety natáčelo...

Zrmanja v úseku pod Obrovačem

Zrmanja je dlouhá nějakých 40km a lze ji rozdělit do třech úseků. Horní tok místy připomíná známé kaskády Plitvických jezer. Řeka tu docela teče a překonává několik výškových stupňu peřejkami a vodopády. Lze využít nabídky místní agentury a spolu s průvodcem si sjedete tento úsek na vypůjčených lodích. Atrakce je dostupná i pro naprosté nevodáky. Vyzkoušel, podrobně popsal a nafotil Míra Osprey Horáček ve svém článku Střípky z cest: řeka Zrmanja.

Střední úsek prochází přehradou Muškovci s přečerpávací elektrárnou a je dost fádní a hlavně pro lodě všeho druhu zakázaný. Zajímavý je zase až dolní úsek, zhruba od městečka Obrovač. Zde se již loďky půjčit bohužel nedají, ale pro turisty je tu možnost pronájmu motorové lodě s kapitánem v některém z pobřežních letovisek. Cena více než půldenní plavby se pohybuje mezi 250 - 300 kunami za osobu a v ceně výletu je obvykle i občerstvení nebo dokonce oběd (nejčastěji pečená ryba).

Já jsem měl v Chorvatsku svůj rybářský kajak a rozhodl jsem se sjet na něm tuto dolní část. Manželka mne s lodí odvezla do městečka Obrovač, kde jsme kajak poměrně odvážně shodili do vody z metr a půl vysokého nábřeží. Obrovač je hezké, ale válkou hodně poznamenané městečko. Nad střechami se tyčí zřícenina středověkého hradu a městu samotnému dominuje vystřílené torzo bývalého kulturáku.

Chorvatsko, Obrovač - vystřílený kulturák uprostřed města

Řeka je tu lehce zakalená, široká nějakých dvacet metrů, s hloubkou pět metrů. Echolot ukazuje hejna ryb střední velikosti, ale nechci chytat přímo ve městě. Vydávám se tedy po proudu a čeká mne zhruba deset kilometrů kaňonem řeky, pak deset kilometrů přes Novigradsko more pod Maslenický most a pak posledních deset kilometrů Velebitským kanálem do Paklice. Plán s poměrně pomalým kajakem Big Tuna na deset až dvanáct hodin.

Zrmanja si plyne poměrně klidně, proud mne sice trochu unáší, ale abych se na základnu zvládl dostat před setměním, budu muset víc pádlovat než chytat. Hned za městem echolot ukazuje, že množství ryb se rapidně snížilo. Voda se trošičku vyčistila a je po ochutnání docela slaná. V travách u břehu vidím zhruba dvaceticentimetrové mořské jehly, občas zahlédnu cípala, jednou jsem viděl asi stopu dlouhou štičku.

Každým okamžikem tu očekáváte indiány

Stromy ale ze břehů rychle mizí a já se dostávám do skalní průrvy, která se nade mnou bude tyčit následujících deset kilometrů. Pustina a divočina bohužel není dokonalá. Řeka je hustě vykolíkována zhruba třímetrovými kovovými kůly, které zelenou a červenou barvou upozorňují kapitány místní lodní dopravy na nebezpečí mělčin.

Řeka má zvláštní profil. Při břehu se táhne až několik metrů široká mělká lavice. Z fotek vím, že při nižším stavu vody se dostává celá nad hladinu, nyní je na ní zhruba loket vody. Lavice je pokrytá vrstvou řiďounkého vápenatého bahna, že kterého vyrůstají poměrně bohaté trsy vodní trávy, ukrývající ojedinělé malé cípaly a další rybky. Lavice nepřechází do hlubiny pozvolna, ale prudkým schodem, který jde rovnou až do největší hloubky, která tu dělá necelých pět metrů. Profil je tedy lichoběžníkový, stejný jako u našich "zkultivovaných" řek. Ačkoliv určitě musí ze skalních stěn padat kamení, tak na dně můj sonar nenachází žádné velké balvany a nerovnosti, u kterých by se mohly ukrývat velké ryby. Nad dnem rovným jak mlat se jen občas mihne na echolotu nějaký menší stín.

V jednom místě se příbřežní lavice mohutně rozšiřuje a já uprostřed mělčiny spatřím obrovského pstruha. Podařilo se mi zakotvit na hloubkové hraně, aniž bych ho vyplašil. Chvíli to více než půlmetrové tečkované tělo jen tak pozoruji a začíná mne mrzet, že jsem si nevzal muškařský prut, kterým bych mu mohl elegantně posadit nějakou chutnou mouchu hned před nos. Nakonec beru přívlačový prut a dlouho vybírám v krabičce nástrahu, která by měla šanci pstruha zaujmout, neuvázla by hned v travách mělčiny a byla zároveň dost těžká, abych k rybě vůbec dohodil. Bohužel vybírám příliš dlouho. Dříve než stačím nahodit, se pstruh najednou vylekaně rozjede přímo proti mně, pak zakličkuje před kajakem a proklouzne okolo lodi do hloubky. Co ho vylekalo? To veliká labuť se přišla přesvědčit, jestli nemám nějakou dobrotu. To určitě, ty žebroto, o rybu jsi mne připravila, nic nedostaneš, zakusuji se do rohlíku zklamaně sám.
Ještě asi půl hodiny pak propátrávám nástrahami řeku v okolí pstruží lavice, ale marně. Je čas pokračovat.

Kaňon, vykousaný řekou a tisíciletími do bíložlutého vápence, kličkuje stále dál a za každou zatáčkou nabízí nádherné scenérie. Pádluji poměrně pomalu a kochám se. A najednou je tu poslední zatáčka a za ní se stěny kaňonu rozestupují a já na tváři cítím vítr, který se sem žene přes otevřenou plochu Novigradského moře. Desetikilometrový úsek řekou Zrmanjou mám za sebou a čeká mne teď zhruba šest kilometrů mořem k Maslenickému mostu a dalšímu kaňonu. Vítr fouká z boku, poměrně ostře a zvedá nepříjemné vlny. Kopíruji severní břeh tohoto relativně malého slaného jezera, honosícího se názvem moře, opírám se plně do pádla a začínám se těšit, až budu mít výlet za sebou. Zhruba po hodině usilovného pádlování jsem pod Maslenickým mostem.

Průliv Maslenice a nový most

V ústí Maslenického průlivu vidím první rybáře a také se po dlouhé době ozval můj sonar. Je tu skoro osmdesát metrů hloubky a přímo na dně jsou vidět ryby, z nichž některé nevypadají jako úplně malé. Kontroluji čas a stav počasí a rozhodnu se zde na několik desítek minut zastavit. Rybáři na břehu používají surfové montáže s obrovskými kapkami olova a kusem rybího masa na háčku. Vytahuji pilkin a pokouším se o štěstí s touto sestavou. Bohužel, ryby nemají o předkládané nástrahy zájem, ani já ani nikdo z necelé dvacítky rybářů okolo nedocílíme úlovku.

Ještě stále mám před sebou skoro polovinu cesty, tedy čtyři kilometry Maslenickým průlivem a deset kilometrů přes Velebitský záliv. Využívám proudy odlivu a průlivem driftuji za stálého pilkerování, ale chytil jsem jen jakousi pytláckou montáž s obřími háky a napíchanými kusy masa. Když se přede mnou otevře Velebitský záliv, tak stahuji pruty a opírám se do pádla. Křižuji přímo středem zálivu a oko se dlouhou dobu nemá moc čeho chytnout. A i když se vítr obrátil a teď ho mám v zádech, tak se cíl přibližuje jen úmorně pomalu. Na rukou se mi objevují puchýře a snáší se tma. Rozsvítil jsem poziční maják, snědl poslední müsli tyčku, napnul poslední síly a nakonec po dvacetidevíti kilometrech a jedenácti hodinách jízdy přistál na základně.

Sledování trasy pomocí aplikace Endemondo

Výlet kaňonem Zrmanji tedy nebyl o úlovcích, ale o kochačkách z plynulé řady úchvatných míst. Pokud budete mít cestu do této oblasti, určitě si na některý z úseků Zrmanji udělejte čas.

Odkazy

Líbí se vám článek? Nestyďte se kliknout :-) Dík

Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek

Na rybářském kajaku kaňonem řeky Zrmanji

Odkazy

Rubriky

Moje další weby

Moje oblíbené odkazy:

Reklama