Rybaření v Chorvatsku nejen z kajaku

Autor: Michal Mrskoč, 27.10.2013

První polovina září je pro mne ideální dobou pro výlet do Chorvatska. Jel jsem tam letos už posedmé a pošesté právě v tuto dobu. Tedy zhruba týden až dva před každoročním příchodem "bury" - jakéhosi monzunového období dešťů a bouřek. Prázdniny skončily a s nimi i hlavní turistická sezóna. Letoviska se vylidňují, ceny za ubytování a další služby klesají, ale moře má obvykle ještě jakous takous teplotu na koupání i sluníčko dokáže obvykle ještě hřát. Bohužel bura přišla letos dříve, současně s naším příjezdem...

Chorvatsko, Stary Grad - Paklenica, pohled od Maslenického mostu

Plánovaná dovolená měla být kompromisem mezi požadavkem na teplé váleníčko na pláži, rybařením nejen na kajaku, a akčnějšími výpady do okolí. Pro tuhle kombinaci se zdá Chorvatská Paklenica skoro ideálním místem.

Paklenica - skvělé místo pro dovolenou

Národní park Paklenica leží na břehu zálivu zvaného Velebiski kanal, pouhých čtyřicet kilometrů od poměrně známého městečka Zadar. Masív pohoří Velebit, bezprostředně se vzpínající přímo z moře, je tu ostře přeťat dvěmi spektakulárními úzoučkými kaňony - Mala a Velka Paklenica. Letovisko Stary Grad pak nabízí obrovskou škálu aktivit. Můžete se jen tak povalovat na oblázkových plážích, jít si zaplavat do nepříliš vlnami oplývajícího moře (bohužel díky přítokům poměrně studeného). Můžete to proložit šnorchlováním a i když nepotkáte zářivé korály Rudého moře, uvidíte nějrůznějšího podvodního života docela dost. Můžete si také udělat výlet po římských památkách, buď v blízkém Zadaru nebo přímo v Argyruntu, což je římský název municipia stojícího kdysi na místě současného Stareho Gradu. Najdete tu i památky z prvního osídlení oblasti lidmi v době kamenné, či jedny z prvních stavebních památek po osídlení oblasti Chorvaty někdy v jedenáctémnebokolikátém století.

Národní park Paklenica nabízí prostor pro jednodenní i vícedenní treky po kaňonech a kopcích. Můžete tu horolezit a to jak po velmi bezpečně odjištěných nízkých skalkách, tak se pustit do více či méně zajištěných bigwallů, které já považuji za jedny z neúžasnějších v Evropě. Můžete v Paklenici a blízkém okolí navštívit několik jeskyní a krasových útvarů, občas je otevřen obrovský podzemní vojenský komplex, vybudovaný pro papaláše během studené války. Další atrakcí je nepříliš vzdálená nádherná řeka Zrmanja, kterou buď můžete sjet v proudném a kaskádovitém horním úseku na raftu nebo na kajaku jako Osprey, nebo v dolní klidné části proplout Zrmanju rybářským kajakem jako já nebo vyhlídkovou lodí. No a samozřejmě můžete jít v Paklenici na ryby. Jak jsem psal, byl jsem tu posedmé, zatím vždy hlavně lézt po skalách, tentokrát ale prvně cíleně na rybách.

Rybolov v chorvatském moři

Jak je to obecně s rybolovem v moři v Chorvatsku? Rybolov je zde zpoplatněn, musíte mít povolenku. Týdenní povolenka přijde na cca 300 kun a lze ji koupit na internetu a zaplatit kartou. To doporučuji, protože sehnat ji na místě je skoro nemožné (nejblíže v Zadaru v prodejně rybářských potřeb, když zrovna není zavřeno.).
Často se můžete setkat s informací, že "čudličkaření" ze břehu chorvaté tolerují a povolenka není vyžadována. Ale nedoporučuji na to spoléhat. Jakmile se chorvatský policista jednou rozhodne někoho pokutovat, je to fakt mastný. Na turisticky nejnavštěvovanějších lokalitách a například v ostrovní rezervaci Krk jsou kontroly povolenek velmi časté a to dokonce součinností policistů na břehu a souběžně se pohybujícím motorovým člunem.

Dále je třeba k chorvatskému mořskému rybolovu mít na paměti to, že chorvaté pečlivě huntují moře všemožnými sítěmi a sežerou všechno co vyloví, bez ohledu na velikost. Ryb je tu málo a jsou prťavé. Nečekejte tedy nějaké závratné úlovky. Snad více směrem na otevřené moře a na jih se šance na větší rybu zvětšuje, ale ve Velebitském průlivu budete mít z každé ryby nad pětadvacet centimetrů velkou radost a sklidíte i obdiv místních. O ten vzápětí přijdete, když jako já budete tyhle "macky" házet zpátky do moře. Jen magor totiž v jejich očích udělá něco takového.

Chorvataté vyráží na lov s večerem. Zatímco babky (fakt!) jdou na mola chytat na splávek deseticentimetrové rybky, které hned skládají do kyblíku, pánové všeho věku vyráží při setmění v loďkách na moře, aby za pomoci silných halogenových lamp lákali pod člun ryby a hlavně kalamáry. Brzo ráno pak můžete na nábřeží potkat dědky a malé kluky, kterak s pytlačkou v ruce občas vyškrábnou z pod šutru chobotničku.

Rybolov v Paklenici

Já jsem strávil lovem v Jadranském moři několik dní a dvě noci. Kajak jsem vybavil pozičním světlem, aby mne někdo z místních borečků nepřejel při všeobecně oblíbeném machrování s motorovým člunem. (Kratičké video z výroby pozičního světla) Světlo na kajaku se ale ukázalo tak silné, že také dokázalo nalákat kalamáry. Skoro půlhodiny jsem se vznášel ve velkém hejnu těhle přízračných a tajemných živočichů. Kalamáry, pokud nevíte, jsou něco jako sépie nebo krakatice. Mléčně bílí a cca 20-30cm velicí draví hlavonožci. V kuchyni je kalamár fakt velká mňamka a pro mne to byl cíl lovu číslo jedna. Ale i když byly kalamáry všude okolo mne, zhruba metr pod hladinou, nepodařilo se mi je nalákat ani na žádnou umělou nástrahu, ani na kousek masa ze škeble. Po desítkách minut marných pokusů, střídání nástrah i způsobů jejich vedení, se bohužel zvedl prudký vítr, ohlašující příchod další ze série monzunových bouří. Vyklidil jsem tedy raději pole a to bylo naposledy, co jsem na kalamáry narazil.

Jak jsem neuspěl s kalamáry, tak se mi dařilo další noc s chobotnicemi. Věřím, že i chobotnice je na talíři velká dobrota, ale pro mne je to zviřátko natolik inteligentní, že jsem nenašel srdce je zabíjet. Upřímně, ani jsem moc nevěděl, jak bych to provedl. Potvora šmatá všude okolo sebe chapadly s přícuckami, zobák to má prý pěkně ostrý, kůže je slizká, obranný inkoust se prý špatně myje, a nijak se mi do porcování chobotnic nechtělo. Chytání však bylo docela zábavné. Stogramový pilkin se spustí při setmění pod loď, párkrát se s ním bouchne o dno, kde zacinká o kamínky a zvedne kal. Pak se pověsí nějaký decimetr nade dno a za pár okamžiků už na citlivém prutu ucítíte opatrné omakávání kovové imitace rybky. Pak prut ztežkne, to když si pilkin chobotnice omotá chapadly celý a pokusí se ho odtáhnout do svého úkrytu pod kamenem. Při vyzvedávání úlovku nad hladinu je třeba dát si pozor na chobotničí turbo - proud vypuzované vody mne zasáhl jednou přímo do očí a není to nic, co bych chtěl opakovat.

Mojí hlavní doménou je přívlač. Samozřejmě jsem si zkusil chytat mořské rybky i na splávek a na feeder, ale to mne neuspokojuje. Takže jakmile nebylo v plánu horolezení nebo trek, mazal jsem k moři vláčet. Kajak umožňuje prozkoumávat a hledat ryby na mnohem větší ploše a zároveň si u toho nezlámat nohy na šutrovatém chorvatském pobřeží. Moře mne naladilo optimisticky, to když jsem hned po prvních dvou minutách na moři chytil pětadvaceticentimetrového mořského vlka. To není na zadku opruzený námořník, ale velmi chutná rybka s potenciálem růstu až někam k šedesátce. Morčáka jsem pustil s vírou, že přijdou větší a víc. Nepřišli a až do posledního dne to byla zdaleka největší chycená ryba. Dál se mi podařilo chytit nějaké pyskouny, kanice, kněžíky a ostnatce.

U drobné rybky jménem slizoun pruhovaný mne překvapila její podobnost s norskou mořskou kočkou neboli vlkoušem. Úplně stejná stavba těla, výrazné zuby, skoro jsem byl rád, že při tom počtu, v jakém jsem je potkával, nemají půl metr a centimetrové tesáky.
Další překvapení mi přinesl hlaváč, tuhle invazivně se šířící rybku, původem někde od Dunaje, jsem kromě Norska potkal i tady.
A stejně jako se v čechách stává pravidlem, že stále více ryb se najde spíše v městských úsecích řek, než v "divoké" přírodě, tak v Chorvatsku největší hejna ryb můžete potkat ve špinavých a rušných vodách přístavů. V Zadaru se jedno velké hejno cípalů nechalo turisty krmit z ruky.

Nejúspěšnější jsem byl, přesně podle všech klišé, až den před odjezdem. Podařilo se mi najít místo, kde se na drobné twistříky a smáčky dalo nachytat nezvyklé množství na místní poměry větších ryb. Někteří kanici a pyskouni tu atakovali třicet centimetrů. Kanice jsem nechutnal, ale pyskoun, jak už vím z Norska, je lahůdka se zvláštně moučnatou strukturou sněhobílého masa. A kdo měl na prutě většího pyskouna potvrdí, že tohle je ryba, která už umí zabojovat.

Tím psaní o Chorvatsku nekončí, pokračovat ve čtení můžete na článku o mém "sjezdu" dolní části kaňonu řeky Zrmanja a nebo třeba mrkněte na kratičké video z Chorvatska, nebo zanechte dole na stránce komentář.