Listopadová vzpomínka na Zoida

16. listopadu 2019

Zítra je výročí listopadové sametové revoluce. V Praze to bude asi trochu vřít. Také mi Instagram připomněl, že je to už 200 týdnů, co jsme se rozloučili s Honzou. Honza Zoid Liska, náš kajakguru, nezapomenutelný tahoun Českého i Evropského Jackson Kayak týmu, pankáč života i smrti, nevyhrál svůj boj s lavinou v Alpách. Je čas na jednu "sametovou" vzpomínku...

Je rok 2013 a na Hradě se zabydlel Miloš Zeman. Arogantní, pomstychtivý, prolhaný a obklopený hochštaplery a bývalými komunistickými aparátčíky.

Je podzim roku 2013, přesněji 17. listopadu a já jsem vyrazil se Zoidem na ryby na Orlík. Přijeli jsme brzy ráno a celý den jsme se pokoušeli z kajaků najít ryby. Moc nám to nešlo. Echoloty jsme ještě neměli, zkušeností také ještě moc ne. Zoid zkoušel většinu času speciální gumovolorot (modří vědí), já jsem si naladil páternoster a pokoušel se candáty u dna vydráždit na různé barvy jointedů. Každý jsme chytli jednu nebo dvě mrňavé ryby, ale to nám nevadilo. Přejížděli jsme vedle sebe okolo břehů sem tam a skoro celý den prokecali o všem možném. Samozřejmě i o politice a našem společném znechucení Zemanem. Když začala padat tma, domluvili jsme se, že dál tu zůstávat by bylo zbytečné. A že když je to výročí, že bychom měli jít říct Milošovi, jakej je to čůrák.

Sbalili jsme kajaky, odvezli je do Všenor, pozdravili babču a vyslechli si požehnání k zamýšlenému cíli, a jeli se navečeřet do hradčanské hospůdky Bruska. Skvěle tu vaří, mají dobré pivo. A skvěle se tu povídá. Nemůžeme se se Zoidem shodnout na budoucnosti rozšíření a prodeje kajaků v Čechách. Zoid je naprosto nerealisticky optimistický, já jsem skeptik a pesimista. Dohadujeme se také o tom, co je třeba a netřeba regulovat, a o významu trhu. Mně je líto malých prodejen rybářských potřeb, které postupně mizí, ale trh ukazuje větší životaschopnost internetových obchodů a velkých krámů s velkým výběrem. Zoid je lehce nalevo a chtěl by nějak ochránit jejich malé majitele a provozovatele. Na čem se ale shodneme stoprocentně, je Miloš.

"Dopijem a jdem, ne? Než usne."

"Stejně už je v lihu, kořala."

"To nevadí, stejně mu to řeknem."

"To je jasný. Vzals ty svíčky?"

"Jasně, vole."

Z Brusky jdeme na Hrad pěšky. Trochu mrholí, je kosa, skoro nikde není ani noha. Projdeme až před hlavní bránu, k soše T.G.M. Zapalujeme svíčky. Pak už otočka a pochodujeme branou na vnitřní náměstí. Chvíli hledáme, které okno bude to pravé, ale svítí jen jedno, tak je to jasné.

"Miloš Zeman není náš prezident!"

"Stydíme se za tebe!"

"Hanba Zemanovi!"

"Miloši, seš čůrák!"

Jsme rádi, že stihneme i to poslední provolání, protože k nám loudavým krokem a s úsměvem od ucha k uchu dorazila hradní stráž.

"Kluci, je mi to líto, ne že bych nesouhlasil, ale musim vás odtud vyvést, abych neměl průser."

"Jasně, jdeme, jsi frajer. A svý jsme si řekli."

"A hele, slyšel to?"

"Kluci, asi neslyšel, ale jsem si jistej, že se to dozví :-) "

A to je celé, nemá to pro každýho úplně jasnou pointu. Ale je to moje silná vzpomínka na speciálního kamaráda. Hezký podzim :-)

Co číst dál?

• Moje poslední rybaření se Zoidem: Jackson Kayak Fishing Open 2015 Karlskrona
• Moje první setkání se Zoidem: Předváděcí akce na Štěchovicích květen 2011