Norsko 2009

Sobota 15.8.2009 Příjezd na Averøya

Ráno je na háčku místo střevle zase mníček. Je zase nádherné ráno a super počasí. Ale balíme a opouštíme jezero Storsjøen a pokračujeme v naší cestě k moři. Okolo čtvrté odpoledne máme být v Kristiansundu a přebírat klíče od chaty.

Po skoro dvou tisícovkách kilometrů od Prahy konečně vidíme první severský fjord. Je to Surnadalfjord, ale radost moc nemáme. Cesta na pouhých sedmdesát kilometrů vzdálený Kristiansund je uzavřena. Elektronická navigace a ochotná slečna v benzince nás posílají na objížďku, která se zdá, že bude snad jen o deset kilometrů delší a vede po druhém břehu fjordu. Bohužel na konci musíme platit za použití podmořského tunelu.

Konečně vjíždíme do Kristiansundu. Je 15:45 a GPS ukazuje na dojezd k chatě odhad 12 minut. Hurá, stihneme to přesně. A stihneme ještě natankovat. U Essa strkáme do samoobslužného stojanu platební kartu. Tu stojan vyplivne spolu s papírkem plným norských hlášek. Natankujeme plnou a jedeme dál. Vjíždíme do centra Kristiansundu a ještě hledáme bankomat, abychom měli hotovost na složení kauce za chatu. Vybereme noky a hledáme vjezd do tunelu na ostrov Averoya. Jenže ouha! Tunel ještě není dostavěný, ačkoliv mapa i navigace tvrdí opak. Co teď? Od chaty jsme vzdušnou čarou asi pět kilometrů, ale jak přes moře? Zastavujeme u rozkopaného tunelu, abychom zjistili, kudy dál. Hned za námi zastavuje auto s nějakým mladíkem. Jdeme se ho zeptat, ale mladík říká, že je pracovník čerpací stanice Esso a že jsme ujeli bez placení. Omlouváme se a on vysvětluje, že platební automat na stojanu je rozbitý, že to bylo napsáno na lístečku, co z něho vyjel. Vracíme se s ním na Esso zaplatit, výměnou za slib, že nás pak navede na trajekt, protože jiná cesta na ostrov z Kristiansundu není. Voláme majiteli chaty, že díky uzavřenému tunelu budeme mít zpoždění. Chlapík od Essa nás potom slutečně vedl přes celé město až na molo trajektu, abychom nezabloudili. Naštěstí nemusíme čekat a loď odjíždí hned po našem nalodění. Po krátké plavbě si nás hned v přístavu vyzvedává majitel chaty, který nám jel naproti a vede nás k domku, vzdálenému asi pět kilometrů.

Domek je super. Majitelé jsou příjemní chlapíci. Starší, otec, je grafikem a ukazuje nám knihu o plavbě na moři, kterou napsal a ilustroval a vydal. Syn je kapitánem na jedné z místních lodí. Ukazují nám dům a člun a nechtějí kauci za nájem. Vybavujeme je českým pivem a loučíme se, abychom mohli nedočkavě vybalit a rozhlédnout se a snad ještě i vyzkoušet pruty. Domek je útulný. Moderní koupelna se sprchovým koutem a záchod jsou úplně nové, kuchyň je prakticky vybavená vším potřebným, je tu mimo jiné lednička, pračka a padesátilitrový mrazák, o kterém si bláhově myslíme, že ho budeme mít nejspíš naplněný rybinou během tří dnů. Je tu celkem šest postelí ve čtyřech různých prostorách a tak si každý zabíráme jedno hnízdo.

Je šest hodin odpoledne. Fouká silný vítr, ale svítí sluníčko. Rychle vykládáme věci z auta a vleku a hurá na první rybařinu v moři. Chata je naštěstí v zálivu a tak je tu i přes silný vítr docela klidná hladina. Táta jde do sprchy a do postele, ale my tři si ještě následující dvě hodiny do setmění chceme užít seznámením s lodí a snad i rybami. Nakonec se rozhodujeme přeplavit se zhruba sto padesát metrů na protější stranu zálivu, kde stojí molo jiného domku, evidentně momentálně neobydleného. Odtud přejdeme přes hřeben ostrovní kosy a podíváme se na volné moře. Jsou tam slušné vlny a chytat ze břehu se tam rozhodně nedá. Obcházíme tedy asi tři sta metrů dlouhý skalnatý výběžek po břehu směrem zpět k našemu zálivu. Na místě, kde kosa poloostrova vybíhá nejvíce do průplavu, se rozhodneme zkusit štěstí s pruty. Ukáže se, že to byla volba sice intuitivní, ale parádní. Jak zjišťujeme až mnohem později, je to široko daleko nejlepší místo pro lov ze břehu. Skála tu spadá prudce rovnou do hloubky skoro pětadvaceti metrů a podél této stěny, porostlé chaluhami, se prohánějí hejna ryb. První mořskou rybu chytne během chvilky Karel. Je to treska polack lehce přes čtyřicet centimetrů. Okamžik nato má Honza tresku obecnou jen o chlup menší. Běhám s vylovovacím gafem a peánem od jednoho k druhému, abych jim pomohl s vylovením ryb na příkrém břehu. Ryby také fotím a odnáším výš na břeh. Karel chytil dvě další a Honza taky, já sám nestačím ani nahodit. Největší rybou dne je Karlův polack s 68cm a dvěma a půl kily. Takový úspěch jsme hned na první hodinku u vody nečekali. Hlavním hrdinou je Karlův úžasný twister s oranžovým tělem a zeleným ocáskem. Jakmile to v následujících dnech nepůjde, ozve se po dnešku určitě rada "Zkus mrkev".

Po návratu do chaty máme s Honzou možnost poprvé si prakticky vyzkoušet filetování. Vůbec nám to nejde a na pěti rybách děláme přes dvě hodiny.
Pak nastává chvíle, kdy po třech dnech konečně lezu do sprchy a do příjemných peřinek. Ještě studuju mapu, včetně té námořní, kterou jsme našli v chatě, píšu deník a najednou je půl jedné v noci. V šest ráno má vrcholit příliv a to je prý nejlepší doba na ryby. Takže dám budík na půl šestou a jdu spát.

« Předchozí den Další den »

Honza si taky každý den klapal do svýho chytrýho tydlifonu deníček. Třeba vás zaujme, jak stejné věci viděly jeho oči. Neupravovanou kopii předkládám:

Tak jsme vstavali v pul sedmy a v osm vyrazili bna cestu. Odhad k mori je sest a pul hodiny. Jeli jsme prekrasnou krajinou, nadhernyma udolima, kde ze zasnezenych kopcu tekly vodopady vody do kristalove cistych rek. Proste Svycarsko hadr. Skoda, ze jsme nemeli cas na trochu ricniho rybareni. Ve tri jsme dorazili do Kristiandsundu. Cestou jsme projeli dva petikilometrove podmorske tunely. Natankovali a hned u pumpy zaplatili kartou (rovnou u stojanu). Odjeli jsme a zjistili, ze poslednich deset minut cesty se asi protahne, protoze posledni tunel na cilovy ostrov Averoya je zavreny. Cesta jen trajektem. Pri ceste do pristavu nas predjelo a zastavilo auto a mladik nas anglicky prosil, jestli bychom se nevratili k pumpe, ze transakce neprobehla. Navrhl jsem vymenny obchod, ze to udelame, kdyz nas pak on odveze na trajekt. Souhlasil. Jak by taky ne, slo o 1500KC.
Konecne jsme dorazili na ostrov, kde nas vyzvedl majitel chaty a odvezl k nasemu prechodnemu domovu. 10 metru od more, nadherna chaticka se vsim, co je potreba a s lodkou s 10ti konovym motorem. Stal jsem se kapitanem, protoze jsem prebiral lod. Hned vecer jsme ji vyzkouseli a chytili naproti na spicce 5 krasnych ryb. Kdyz jsme se vratili, tak jsme hodinu s Michalem bojovali s filetovanim. Holt zacatecnici. S udivem jsem zjistil, ze je 23:00. Venku svetlo, neda se tady orientovat podle klasickych ukazatelu jako doma :). Slunce tady vychazi a zapada na temer stejnem miste, je to vec, kterou zazivam poprve v zivote. Nedokazu si to prestavit v zime, to bych asi tahnul na jih.

« Předchozí den Další den »

Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek

Norsko 2009

Sobota 15.8.2009 Příjezd na Averøya

Rubriky

Moje další weby

Moje oblíbené odkazy:

Reklama