Norsko 2009

Neděle 16.8.2009 Averøya, den první

Budím se nedočkavostí ještě před pátou a se mnou Karel. Jdeme do kuchyně, dáváme si bohatou snídani a čekáme na budíček ostatních. Ti však nejsou ochotni vstávat a tak vyrážíme ve dvou na naši včerejší skálu. Vítr prakticky nefouká a je nádherně. Karel během chvíle chytí šedesátkového polacka a já si taky konečně chytám svoji první mořskou rybu. Je to menší treska obecňačka, kterým se tady říká dorš. Malé ryby pod čtyřicet centimetrů se rozhodujeme pouštět a dorš jde zpátky do vody. Po hodině, kdy Karel chytá a já spíš trhám, se vracíme do chaty, aby na nás nečekali. Ale chata je stále tichá – táta s Honzou ještě chrní.

Okolo sedmé už i oni vstávají a připravujeme výpravu s člunem do sousedního velkého zálivu, kde podle námořní mapy a doporučení majitelů chaty má být dobré místo pro lov. Hlavním cílem dne je jednak naučit se s echolotem a jednak využít bezvětří a malých vln k seznámení s člunem a plavbou po větší vodní ploše s vodními proudy. Také budeme poprvé prakticky testovat pilkrovací pruty. Honza řídí loď, já obsluhuju echolot a táta s Karlem pilkrují podle mých povelů řízených z echolotu. Funguje to a brzy je na dně člunu desítka makrel a nejméně patnáct dalších pouštíme. Největší makrela má 45cm a chytil jsem ji na gumové kopýtko na lehounkém vláčecím prutu. Makrely jsou urputné bojovnice a tak to stálo za to. Po dvou hodinách na člunu se hlásí tátův močový měchýř a jedeme na zpět.

Kuchání se ujímá táta s Honzou, Karel míří na oblíbený kuchařský post a dělá oběd. Já chystám dvě menší makrely jako budoucí nástrahu. Ráno jsme totiž u skály pustili zhruba třiceti centimetrovou tresku, která pak ale plavala na boku u hladiny a lapala po dechu. Najednou se pod ní objevil asi metrový stím a tresku bez průtahů vsrknul.

Po obědě stále ještě nefouká vítr a tak i přes zataženou oblohu se rozhodujeme vyjet pár desítek metrů na otevřené moře nad podmořský práh, kde se z osmdesáti metrů hloubky láme dno prudce na sto padesát. Tam by se měli sdržovat větší tresky. Rychle nacházíme pomocí echa zlom a táta má hned na prutě první šedesátkovou obecňačku. Pak k nám připlouvá člun se třemi norskými potapěči. Lovili tresky harpunou a už jich mají tolik, že se rozhodli jich část někomu věnovat. Bereme si šest větších ryb a potapěči se znovu noří do vln. Moře je pěkně studené, ale norům to zjevně nevadí. Dopoledne jsme v průplavu viděli asi desítku malých dětí, které oblečeny do neoprenů řádili ve vodě u mola.

Nejsme na moři ani půl hodiny, ale i přes relativně malé vlny je tátovi blbě a mně pěkně bolí hlava. Rozhodujeme se tedy, že tátu s nákladem ryb vyložíme u chaty a pak zkusíme "naši" skálu oblovit ze člunu. Voda ale kolem skály hodně proudí a stále nás někam unáší. A i tady jsou vlny takové, že mi to nedělá dobře. Vystupuji přímo na skálu a Honza s Karlem odjíždí na ranní místo ve fjordu na makrely. Bohužel ale během dvou hodin se jim nepodaří najít žádné hejno a udělat alespoň záběr. Zato já si na skále slušně zachytám. Pouštím několik menších doršů a pak mám záběr od něčeho obrovského. Ryba mi vymotá asi sto metrů šňůry a mně se nedaří ji ani zpomalit. Bojím se, že mi vymotá celou cívku a tak ji dotáhnu a "lup" ryba se trhá. Ještě bych chytal dál, ale jakmile nastane úplné bezvětří, vyrojí se miliony muchniček. Koušou, lezou do uší, očí, pod triko, vdechuji je. Rozhoduji se pro ústup. Stejně žačíná pršet (což na muchničky ale neplatí). Taky únava z posledních dnů je znát. Sprcha, lančmítek a jde se na kutě.

« Předchozí den Další den »

Honza si taky každý den klapal do svýho chytrýho tydlifonu deníček. Třeba vás zaujme, jak stejné věci viděly jeho oči. Neupravovanou kopii předkládám:

Dalsi den cvoci vstavali v pul seste na ryby. Ja s tatou jsme zustali na dovolene. Mam uzasnou loznici uplne v podkrovi kde je porad tma (coz za soustavnyho svetla venku je paradni na spanek). Rozhodli jsme se jit lovit do sousedni zatoky, ktera je spojena s nasi pruplavem. Lodka uz nejede tak rychle jako vcera, to bude asi tou zatezi navic v podobe taty :). S Michalem jsme vykouseli sonar a zda se, ze funguje ok. Vyrazili jsme, Michal zahlasil ryby u dna, nahodilo se a pak se tahali tri makrely na jeden navazec. Takhle jsme vylovili asi 25 ryb za pul hodiny. Ja nemel ani zaber, mel jsem pripraveno na velkou rybu (v podstate to, co oni tahali, to jsem ja mel jako navnadu ;) a nehodlal jsem se snizit k rybimu poteru. Pak zacalo prset a jelo se domu. Ja s tatou odfiletoval ryby, makrely jsou oproti treskam uzasne. Odpoledni spanek a pri prilivu hura na more. Po deseti minutach se zjistilo, ze tata a Michal maji handicap byti namorniky. Morskou nemoc. Byly trochu vlny, no. Cestou nas zastavila lod potapecu, jestli nechceme ryby a nahazeli nam asi 6 60cm polacku. Dobrej ulovek na harpuny ;). Tatu jsme vysadili doma a Michala na skale a jeli zkusit stesti na more. Po hodine cekani nas stesti nepotkalo, tak jsme jeli domu bez ulovku. Karel jako proviantak vzal tuhle funkci smrtelne vazne a predsevzal si, ze tu kazdy pribere pet kilo. K obedu byl gulas a jako zakusek palacinky s boruvkama (me je donesl az do postele ;). K vecery ham and eggs. Ted je deset, venku svetlo, slunce nad obzorem. Jdu spat, zitra snad pujdu na ryby. Priliv je ale uz v pet, takze spis doufam, ze budu spat a kluci budou soucitni a nevzbudi me aby me namotivovali :)

« Předchozí den Další den »

Reklama

Entropie - profesionální tvorba www stránek

Norsko 2009

Neděle 16.8.2009 Averøya, den první

Rubriky

Moje další weby

Moje oblíbené odkazy:

Reklama